Uh...No. Tak tohle je jinej nával nostalgie.
Což je asi trochu divný, když to je jen pár let, co jsem naposled něco vydala.
Nevím, jestli tohle někdo čte, ale jestli jo, čus! Cením si toho, ale fakt nevím, co tady děláš. XD
Rovnou řeknu, že tohle není oznámení nějakýho navrácení, moje Undertale fáze pominula a píšu pro jiný fandom. Spíš si tu jen na chvilku budu mlít do éteru a vylít si tu na nástěnce srdíčko, v tomhle jsem se očividně nezměnila. XD
Píšu sem, protože to dnes jsou (nebo zítra, nejsem si jistá) 4 roky, co jsem vydala první "kapitolu" Liartale (mám pocit, že to byla jen ta předkapitola s nějakým varováním, fakt nevim, co tam bylo úplně původně...ale snad se to taky počítá). Musím říct, že jsem dost silně uvažovala o tom, že tu prokletou kreaci smažu. Pak jsem se nas tím chvíli pozastavila a přestože to už nikdo nečte (teda doufám), nechám to tam, kde to je. A to i když jsem se obloukem vyhýbala každý myšlence o Liartale snad od tý doby, co jsem přestala vydávat a ani se nebudu pokoušet si to přečíst, protože bych umřela ztrapněním lol
Díky té fanfikci jsem dostala možnost mluvit s tolika super lidmi a s některými se bavím doteď, za což jsem strašně vděčná. Stejně si vážím i všech čtenářů, ať už četli, hvězdičkovali či psali komentáře a i lidí, kteří se sem několikrát vrátili (jestli tu ještě někde existuješ, Sandwichusi, vážím si tě o7). Opravdu si neuvěřitelně moc cením toho, že se to někomu líbilo a omlouvám se, že jsem se tak najednou vypařila a nedokončila, co jsem začala...Ale prozradím tajemství, stejně by ten konec nějak dvakrát úžasnej nebyl. xd
S tímto bych asi ukončila můj malý proslov a jdu se zas vytratit. Pokud se tu našel někdo, kdo tohle přečetl, moc ti děkuji. Měj se krásně. <3
~Christy
