@terrysusty
@ _Defala_ jo, protože mi to tak vůbec nepřišlo vzhledem k tomu, co se v knize vyskytuje a jak. A ano, SoapxGhost je také fiktivní, ale alespoň se nad tím člověk zamýšlí když to píše. Nicméně, nebudu se tu hádat, nestojí mi to za to. Good luck v psaní
Ahoj!
Nevím proč, ale nelze na tvůj komentář odpovědět přímo v mé knize - zobrazuje se mi oznámení, ale jinak “neexistuje” nebo byl “smazaný”.
Odpovím ti na něj zde, což případně můžeš smazat.
Představ si, že jsem takových knih četla mnoho. Dokonce jsem poměrně dobrým hráčem Call of duty. Ale pro tvé rozhořčení, také jsem přečetla spoustu fan- FIKCÍ. A mé knihy jsou fan- FIKCE. Jakože imaginární dílo neodpovídající realitě. Dokonce, samo Call of Duty je fikce. :O
A specificky na mou knihu, u které jsi se rozhodla okomentovat až poslední kapitolu - v čem tedy vidíš to nejméně reálné?
Díky,
Defala
Rozumím. Nicméně, jestli se romantické vztahy v armádě, nebo v rozvědce praktikují či ne, můžeme jen hádat. Lidi si svou cestu vždycky najdou, pravidla nepravidla. Dále, pokud si to doopravdy četla, tak víš, že to následek zanechalo. Jména obou mužů, jak kapitána - tak seržanta rozeznávám jako John a Johnny. To, že jsem v 56 kapitolách pravděpodobně někde udělala chybu, je dost možné, nejsem neomylná.
K urgentnímu příjmu - k úpravě téhle kapitoly se teprve dostávám. Dále, nešlo o přeprání na sílu, ale o mrštnost a vychytralost.
Pokud bys opravdu chtěla řešit “reálnost” a zároveň vztahy na armádní půdě, určitě bych začala tím, že vztah SoapXGhost je sám o sobě přeci také nereálný a fiktivní.
Ono, z počátku jsi nenapsala žádnou konstruktivní kritiku, ale trapně jsi si rýpla, zda jsem vůbec vlastně něco takového četla/ viděla.
@ _Defala_ Představ si, že já taky přečetla spoustu FAN FIKCÍ a vím o co se jedná, i to, že CALL OF DUTY je fanfikce. To ale neznamená, že ti má postrádat logiku. Když jsi přečetla mnoho vojenských knih, tak jistě víš, že vztahy mezi útvary jako jsou CIA a SAS, kór romantické, zpravidla často na pracovišti nefungují nebo se nepraktikují hned z několika důvodů. A když už existují, tak za velmi specifických podmínek. Tady postrádá logiku ten fakt, že se to neřeší, ani následky, které to způsobí, viz třeba to otěhotnění by jim jen tak neprošlo. Další věc je, že když už použiješ postavy jako kapitán Price nebo Soap, vytváří to nějaké očekávání, ne chování nadržených puberťáků, nemluvě o užívání stejného jména pro oba dva zároveň, místo psaní třeba John a Johnny/Soap.
Nereálné to vidím třeba i v tom, že když přijede sanitka na rychlý urgentní příjem, tak je personál nemocnice překvapený. Proč- nebo že ženská postava, která má například 160 cm, odhadem, nevím, dokáže přeprat dospělého mužského vojáka, a to ještě za předpokladu, že předtím požila jed, který by jí skolil do několika málo minut.
Tohle nemá být hate, ale konstruktivní kritika. Zkrátka to připomíná random fikci než promyšlený příběh. Toť vše
Yoo, jen menší dotaz ohledně knihy Prokletý osud( kdo to čte samozřejmě) máte rádi spíš šťastné nebo smutné konce? A na škále od jedný do deseti jak moc by jste mě zabili kdyby to mělo bad ending? Hehe..