Ελπίζω

@azelfach  Áno, áno. o.o

Mám jasno. Jestli mi dnes zase stoupne teplota na 38.8, jestli zase nebudu moct dýchat nosem a v zoufalé touze po volných nádeších budu smrkat krev, jestli mi zase bude dělat potíže polykání a propotím nejen oblečení, tak už na to asi kašlu (doslova, haha).
          
          Snad se máte lépe, drazí přátelé.
          
          (A jo, já vím, že stříkat si sprej do nosu dvacetkrát za hodinu je za á nezdravý a za bé mi smrkání spustilo tu krev, ale zkuste se jeden večer v horečce bát, že se nedožijete rána, protože v tu chvíli logika nepracuje, zato pudy sebezáchovy jo. Ono to pak tak debilně nevypadá. :D)
          
          Dobrá zpráva je, že se (vy, kdo jste četli Schůzky na slepo) možná dočkáte menšího Prequelu s Vojtěchem a jeho milou. Inspirovalo mě k tomu moje vlastní zoufalství. Ha, jak se nemoc najednou vyplatí. Haha. Ha.

Nemám tušení, co to se mnou je, ale:
          
          „...povýšeným a protrhaným hláskem a semkl zase očinko."
          
          ...
          
          OČINKO. Ježíšku na křížku. Jsem jediná osoba, které to zní nehorázmě roztomile?

Díky za follow :-) Usměj se, protože si to zasloužíš a protože nikdo není víc ty než ty, takže buď sebou, protože to nikdo jiný nedokáže. A neboj se, zvládneš to. Máš na to udělat svůj život tím nejlepším, jaký kdy budeš mít. Držím ti palce ♥️

Zdravím!
          
          Všude říkám, že mě baví filmy, ale když si chci nějaký stáhnout, najednou nevím. Proto Vás chci požádat o pár Vašich nejoblíbenějších filmů.
          Dvě kritéria: Nesmím z toho dostat cukrovku a mělo by to být alespoň trochu psychologické, smutné, vážné nebo nějakým způsobem reálné.
          Komedie jsou skvělé, ale já potřebuji inspiraci do knížek, které jsou všechno, jen ne přeslazené a s dobrými konci. (Na mou obhajobu, má to [většinou] hezký střed!) :D
          
          Mějte se hezky,
          
          Filmům zdar!

Jeli jste někdy ve dvě hodiny ráno se svou rozespalou matkou pro opilého dědu, střízlivou babičku a jejich známé ve dvě hodiny ráno jeden den před začátkem školního roku?
          Já taky jo! :D

Změna. Každý život nějakou projde, stejně tak jako každý vztah, kteří si lidé utváří za ten samý život s jinými.
          Odloučení bývá pro spoustu lidí nepříjemnou změnou. Najednou neposloucháš ospalý hlas toho člověka, kdy nadává, že zaspal. Nevidíš jeho úsměv a necítíš jeho přítomnost.
          Nejhorší je změna, která se rovná odloučení. Ale ne trvalému, ne způsobenému smrtí. Odloučení, kdy víš, že ten člověk žije  někde jinde, je možná šťastnější. Nalháváš si to a krmíš se tím každý den místo večeře, protože si přesně pamatuješ, že jste si po večeři vždy povídali o všech možných i nemožných věcech, nebo jste si oba sedli za dětská piánka, hráli známé melodie a hádali se, čí nahraný kytarový zvuk zní lépe, přitom zněly oba dost otřesně. Najednou to nemá smysl, když už tu ten člověk není.
          Vlastně nemá smysl vůbec žádné jídlo, protože jste se jednoho večera smáli, jaké by to bylo, kdyby spolu chodili gayové Hlad a Svačina.
          Nemá smysl ani spánek, protože jste své démony dříve sdíleli spolu, četli si ze zapomenutých dětských deníků a občas jste si oba přáli si jednoho večera lehnout s propletenými prsty, tak jako milenci, co k sobě možná nic necítili, a už se nikdy nevzbudit, daleko od rodiny, bolesti a okolí. Možná přesně tak daleko, jako je právě teď ten člověk, ač žádná vzdálenost není nepřekonatelná. "Určitě na mě nemyslí." Nebo jen chceš, aby na Tebe dotyčná osoba zapomněla?

Má učitelka na výtvarnou výchovu zřejmě nechápe, že s kreslením obrázků mám vztah zhruba stejný, jako člověk s angažováním pohřebního seznamu hostů; oběma činnostem se můžu věnovat celé hodiny, ale po odevzdání výsledků se všichni tváří nějak smutně.

já jsem prostě definitivně zamilovaná do tvého popisu. nemůžu si pomoct, musím ho číst pořád dokola. ❤️

Právě jsem dočetla tvoje bio a...wow *-*