Konec wattpadu? Jo.
Konec mých příběhů? Absolutně ne. V poznámkách mám rozepsaných- a teď si nedělám legraci- dvacet příběhů. Dám je sem? Ne. Moje tvorba, moje umění a myšlenky se pro mě staly naprosto osobní věcí. Ty příběhy jsou dobré. Víc, než dobré. Ale nechci se o ně zatím nijak veřejně dělit. Zní to směšně, ale ve čtrnácti mám rozepsanou knihu. Každý měl ve čtrnácti rozepsanou knihu, to je jasné, ta moje je ale něco víc. Moje tvorba se od touhy podělit se do odmítání publikace přesunula z jednoduchého důvodu- už nepíšu věci, které mě náhodně napadají, ale píšu věci, které chci, aby se staly. A to je ten problém a důvod, proč už nic nechci publikovat a nečtu ani svým přátelům. Také se trochu bojím feedbacku- poslední dobou jsem na kraji zhroucení a myslím, že sebemenší (ať už dobře myšlená, či ne) kritika by mě položila už definitivně a zase bych rok nepsala.
Ale tak jako tak, podobné věci už jsem psala dávno předtím a vždy jsem se k publikování vrátila, takže pochybuji, že to tentokrát bude nejinak. Neříkám, že brzy, ale za chvíli se tady určitě něco objeví.
Sice už to nebude jako v roce 2016, kdy jsem měla na každé knížce 50k přečtení, ale snad tady moje jméno úplně nezaniklo.
Hezký den, Vaše Terka. :)
