Lidi kolem mě, o kterých jsem si myslela, že jsou kamaradi, mě urážejí. Zdůrazňují, že jsem úplně vypatlaná, že vypadám jak magor, a že nemám kamarády v normálním vážném rozhovoru, třeba všechno po sobě. Dřiv mi přišlo, że je to jen občas. A to jsem zvladala. ale teď už je to pokaždé když s nimi mluvim. Myslím , že nemá cenu zkoušet se s nimi bavit. Myslím, že já nemám cenu. A asi je to pravda. To už jsem od nich taky slyšela