You're The Reason [ShinDeku]

Příchod na novou (lepší) školu

"crrrrr" zazvoní mi budík do nového dne. Ano, dnes je ten den. Den kdy poprvé navštívím mou vysněnou školu UA, na kterou jsem se nakonec dostal díky milé holce, jménem Uraraka, díky které jsem dostal dostatek bodů. Sedl jsem si na postel, zívl si a protáhl jsem se s úsměvem na tváři, když v tom mě zavolala moje mamka

"Izuku! Vstávej, dnes je tvůj velký den!"

"Ano mami!", zakřičím a seběhnu dolů do kuchyně.

Na stole leží miska s cereáliemi a mlékem a mamka mi donáší kakao.

"Tak jak se těšíš, poznáš nové lidi, třeba se ti tam bude líbit víc než na tvé minulé škole" řekne mamka a já se jen s plnou pusou usměju "hrozně moc! Nemůžu se dočkat!"

Po snídani se jdu obléct. Hodím na sebe černou košili a černé kalhoty, učešu si svoje zelený vlasy a na záda si vezmu svůj žlutý bágl. Obul jsem se, rozloučil se s mamkou a s radostí a zároveň strachem jsem se vydal ke škole. Před školou jsem začal padat, ale najednou jsem se zasekl ve vzduchu

"Ohayo Izuku! Taky tě vzali? Těší mně, jsem Ochako uraraka" usmála se na mě dívka a opatrně mě asi centimetr od země pustila, takže náraz nebyl tak hroznej. 

"Ohayo a díky, jsem Izuku Midoriya!" usmál jsem se zpátky a podal jsem jí ruku, kterou přijala a pak odešla do budovy. Taky jsem se vydal dovnitř, přezul jsem se a šel do třídy. Otevřel jsem dveře a viděl už skro plnou třídu lidí. To by mi vlastně ani nevadilo, z čeho jsem se ale málem zhroutil, byl pohled na kluka, který mně šikanoval celý první stupeň za to, že nemám quirk. Teď ale teprve uvidí, když jsem dostal "one for all".Snažil jsem se ignorovat jeho zlomyslný úškleb. posadil jsem se dozadu a koukal jsem tak po lidech. Myslím, že najít si tu přátele bude těžší, než jsem si myslel.... 

"Tsssss, prosimtě, Mino, jasně, že jsem se netěšil do týhle posraný lavice" slyšel jsem kluka, co seděl vedle nějaké růžové holky. Byl jsem si jistý, že tohohle kluka jsem na testech neviděl, takže musel přestoupit z nějakého jiného "oboru" UA. Měl krásně fialové vlasy a připadal mi milý, až na jeho kruhy pod očima. Usml se směrem ke mně a pak něco řekl Mině. Ta se jen pousmála

"hmm, tak to je šikovnej, ale hlavně odvážnej, když se nebál zachránit Ochako, ten tady má místo. A testy jako ne fyzický, však chápeš, dal taky na machra. Já jsem sotva zvládla vypočítat 2+25, zase jako šprt moc nevypadá. Oba se zasmáli, a já, trochu uražený, ale i trochu potěšený se zasmál taky. Všimli si mého úsměvu a usmáli se na mně. Něco mi říkalo, že tihle lidi proti mně zatím nic nemají. Musím zkusit štěstí, ale až zítra. Teď začalo zvonit a moje "přivítání" se blížilo. 

Přemýšlím, jak nebýt tak nervozní, když v tom se do třídy přivalí žlutý spacák, ze kterého vykoukne náš učitel. "Dobrý, jsem rád, že se tu zase vidíme. A nevidíme jen známé tváře, že Izuku Mydoriyo?" Zastaví se mi srdce a myslím že se na místě poseru strachy...

Okey, Hi lidi, doufám, že se vám první kapitolka líbí a doufám že není moc krátká, ale jsem teď nějaká sad a bez nápadů, ale nebojte, příští kapitoly budou delší.  Taky je to první upravená část, tak snad se líbí víc...

Sayonara, see you in last chapter. 

                                                               Your Pinky!