About last night

,,Jsem Fred."

,,Proč zasahovat do života jiných, když nemáte uspořádaný pořádek ani ve svém životě? Jediný dobrý důvod, který mě napadá, je ten, že máme ve zvyku každého soudit a napravovat. Není to nic, čím by se mohli chlubit malí človíčci jako jsme my, ale je to tak a my to musíme přijmout. Karolin Lupinová. Kdyby jste měli ještě nějaké dodatky nebo otázky, nebojte se a přijďte za mnou." dokončila jsem svůj proslov se zahřátým srdíčkem z dobrého pocitu, že jsem tim vypatlaným hlavám konečně něco vmetla do té hlavy.

Odešla jsem od katedry pana profesora Brumbála a sedla si zpět k mrzimorskému stolu. Spostu lidí mi na tleskalo, ale já jsem měla oči jen pro Cedrica Digorryho. Jeho rozčepýřené vlasy mě iritují k tomu, abych k němu přišla a začala se mu v nich prohrabávat. Jak já tohle miluju. Nevšímala jsem si toho, že paní profesorka Prýtová přiřazovala k nám mrzimorům nebelvíry na práci v hodině bylinkářství. Ke mně přiřadila jednoho z tich dvojčat Weasleyových. Připadají mi celkem milí. Přisedl si ke stolu, kde právě sedím. 
,,Jsem Fred." ,,Karolin. Těší mě." vedla jsem upřímný rozhovor. ,,Co je vlastně za úkol? Tak trochu jsem nedávala pozor. Byla jsem ve svých myšlenkách." usmála jsem se a podívala se mu do hloubi v očích. ,,Máme konzultovat a zpracovat proslov o záchraně úponice jedovaté." ,,Tak to se na to vrhneme ať to máme hotové." 
Celou hodinu jsme se smáli, hledali různé fakta o úponici, domlouvali se na další schůzku v knihovně a sdělovali si nějaké informace o sobě. Vážně jsem se musela hodně držet, abych se na nevrhla na jeho zrzavé vlasy. 

Před obědem jsem se sešla s mojí sestřenicí ze zmijozelu, Jean. ,,Tak jaký byly lektvary s Malfoyem?" ,,Neměli jsme spolu žádné spory a pracoval přesně tak, jak jsem mu řekla." shodila svůj úsměv a nasadila klasický naštvaný obličej, který přímo nenávidím. ,,Jasně, že takhle by se Malfoy nikdy nechoval. Nesnáší mě a já jeho. Díky němu jsme si vysloužili školní trest od Snapea a vážně nechci vědět co si pro nás vymyslel." vychrlila na mě svoji úzkost. ,,Tak proč si s ním zas lezla do dvojice?" ,,To on ke mně jen tak přišel a sdělil mi, že na něho nikdo jiný nezbyl. Přitom tam bylo dalších několik holek jako třeba Parkinsonová nebo Bulstrodeová." zaškaredila se, ale někde v hloubi duše jsem věděla, že byla ráda a předstírala tu naštvanost. Zamluvila jsem to a potom jsem ji řekla o naší schůzce s Fredem dnes odpoledne ve školní knihovně. Ohromně se na mně zasedla a řekla, že mě připraví na rande a Fred ze mě bude paf. Ani jsem ji to moc nevyvracela, protože jsem opravdu uznala, že bych si zasloužila dobrého kamaráda.

Pomalu se blížila hodina obrany proti černé magii s havraspárem. Hned po vyučování mě Jean odchytne a dovleče k mrzimorské, společenské místnosti. Nevadilo by mi, kdybych mohla jít rovnou za Fredem bez jakýchkoliv příprav, ale to by mi nebylo dovoleno.