Pan De Mie je prevít

1.Není to fér!

"Autobus, kluci," ozve se pisklavým hlasem Matěj alias Drobeček. Ještěže ho tady máme, Drobečka, jinak bych nejspíš tu jeho přezdívku schytal já. On svoji  výšku ani moc neřeší, dokonce  i to mutování  bere v pohodě. 

"To už je tolik?" vzdychne si dlouhán Milda. 

I my ostatní jen neradi opouštíme  náš divoký plácek, ukrytý v málo navštěvované části parku.

Návrat zpět, do civilizace, znamená pro nás, bohužel, i povinnost, nasadit si respirátor. 

Na začátku jsme mu říkali kamarádsky - respík. To jsme ho ale považovali jen  za krátkodobé zpestření. Teď už ho máme plné zuby a nemůžeme mu přijít na jméno. Takže je to třeba  respič - trapič. Jenom náš Drobeček je v pohodě.

"Skončili jsme, jasná zpráva,

covid nám teď zabrat dává...." 

zanotuje vesele. Chvilku si  něco pobrukuje jen tak pro sebe a hned se zase  pokouší o rep.

"Každý doma hledá látek  kousky,

 musíme si, lidi, ušít roušky.

coviď je vir zákeřňák, 

nezbavíš se ho jen tak...", 

Tyhle jeho fórky mě vždycky pobaví, i když jsou občas trochu  dětinské.  Zato  nazrzlý hromotluk a  rádoby šéf naší pětky, Alex, budoucí řezník, jinak zvaný Habán,  nemá pro jeho rýmovačky pochopení.  

"Roušky, vole, nějak jsi zamrzl v čase," houkne nabručeně.

"No, trocha inovace by tomu tvému repertoáru neuškodila, ale jinak dobrý,"  poplácá ho po rameni Milda.               

"Jo, jo, bude, i respič tam bude," zazubí se Drobeček.

Přestaň s tím pištěním, ještě se za náma potáhnou malý haranti," dál vyrypuje  Habán.

"A neměly to být třeba krysy?" nedá se Drobeček.

" Idiote! ".

To už se mi nelíbí. Nenápadně šťouchnu do našeho  svalovce.

"Nerej do něj," pochopí  Jirka, i když je dneska nějak mimo.  

"Na hloupý kecy nemám čas!" vyjede Habán i na něho, ale pak přeci jen ubere plyn.  

"Radši  se pořádně připravte na příští týden. A ne , abyste si někdo pustil hubu na špacír! Jestli to klapne, zaručuju vám  parádní zábavičku," machruje.

Mně se do toho jeho plánu vůbec nechce, ale on se stejně neptá. Když jsem mu na rovinu řekl, že do toho nejdu, jen vztekle vyštěkl, že chci trhat partu. A protože ostatní kluci dělali mrtvé brouky, nechal jsem to zatím  plavat.

"A teď už padejte," houkne a klátivým krokem  piráta si to namíří k nedaleké bytovce.

Čekám, jestli to po jeho odchodu, nezačnou kluci přeci jenom  probírat. Ale zdá se, že je jim to fuk.

 "Kdyby nám neřekl, tak ani nevíme, že musíme domů ," přehodí výhybku Milda. Naráží na to,že tu vůbec nemáme být. Podle rodičů bychom se totiž neměli setkávat. Oni  by nejraději, kdybychom seděli doma jako vězni, jenom abychom se náhodou někde nenakazili.

 Dohadování jsme vzdali, stejně k ničemu nevedlo. Po skončení distančky, tedy distanční výuky,  se prostě na hoďku, někdy i dvě , vypaříme a dřív, než přijdou z práce, jsme už zase doma . A je klid na obou stranách. Proto teď  všichni přidáváme do kroku a Drobeček nás popohání.