Láska v LA

- 1 -

Jsem Emma, je mi 16 let a bydlím společně s rodiči a starším bratrem ve městě Los Angeles. Letos jsem úspěšně ukončila základní školu a zítra mě čeká první den na střední. Naštěstí na školu nastupuji s mým nejlepším kamarádem Noahem. 

Já a Noah jsme nejlepší kamarádi už od školky. Víme o sobě všechno a trávíme spolu veškerý čas. Je jako můj brácha, ale mnohem lepší, než ten vlastní, protože se alespoň zajímá o mojí maličkost. Skoro celé letní prázdniny jsme byli spolu. Hrozně mě to bavilo, protože mi moc přátel ze základky nezůstalo, ale on tu se mnou byl a vymýšlel všechny možný lumpárny, abych se zasmála. Střední školu jsme společně plánovali už od 5. třídy. Také od té doby máme pravidlo, že pokud si někoho do 35 let nenajdeme, skončíme spolu. 

Dneska je pro mě hrozně hektický den. Už od rána běhám s rodiči po obchodech s papírem na kterém je napsáno všechno, co budu potřebovat na první rok na střední škole. Normálně bych měla už všechno nakoupené, ale tím, že jsem byla s Noahem jsem na to, že se blíží první den školy úplně zapomněla. 

''Kdybys netrávila tolik času s Noahem, tak tohle všechno nemusíme podnikat!'' řekne mi v rychlosti táta, když jdeme do dalšího papírnictví. Rodiče mají sice Noaha rádi, ale občas je štve, že s ním trávím až moc času a pak zapomínám na důležité věci. 

''Tati, však já vím, že ho máš rád.'' zaculím se na něj. ''Takže není potřeba dělat, že ti vadí, jak moc často se stýkáme.'' poklepu mu na rameno a s pozdravem k prodavačce vlezu do papírnictví hledajíc další potřebné věci. 

Když už všechno nakoupíme, sednu si do auta a úlevně si vydechnu. I když se snažím, aby to na mě nebylo poznat, tak se prvního dne na škole bojím. Ano, těším se. Přece jenom tam jdu i s nejlepším kamarádem, ale ten pocit, že budu v prváku a lidi z vyšších ročníku se mi mohou vysmívat, mě děsí. Vezmu si mobil a rozkliknu konverzaci s Noahem. 

Me: Tak máme konečně nakoupeno. Kdybys chtěl, tak se můžeš stavit u nás až budu mít všechno hotové :P

Chci se zbavit toho všeho stresu z nové školy a vím, že jediná věc, nebo spíš osoba, která mě ho zbaví je Noah, proto jsem mu taky nabídla, že může přijet. Určitě má stres taky a oběma nám společně strávený čas určitě prospěje a alespoň na chvíli zapomeneme, že nás zítra čeká velká změna a nový začátek. 

Ani se nedivím, když mi po pár vteřinách přijde zpráva od Noaha, že za chvíli vyráží. Jestli chce za chvíli vyrážet, tak bych si měla pospíšit, abych měla všechno co nejdřív hotové a nemusela to dodělávat večer, protože na večer mám v plánu jenom kouknout na nějaký film na oddech a pak jít brzo spát. 

Po takové půl hodince se ozve zvonek po celém době. Usměju se, protože je mi jasné, kdo je ten člověk, který zrovna teď stojí před dveřmi a čeká, než mu otevřu dveře. Porozhlédnu se po pokoji, abych se ujistila, že je opravdu řádně uklizený a následovně se rozeběhnu po schodech dolů ke dveřím. Ty lehce pootevřu a ušklíbnu se ''Heslo?!'' řeknu důležitě. Noah ze sebe vydá jen ''Ha ha.'' a dveře bez námahy otevře. 

''Hej!'' zařvu na něj se smíchem a skočím mu okolo krku. ''Ahoj.'' usměju se a zabořím Noahovi hlavu do krku obmotávajíc nohy okolo pasu. Někdy možná vypadáme, že bychom spolu chodili. Mysleli si to o nás rodiče, ale i někteří učitelé na základce. Všechno ale bereme jako přátelská gesta.

''No co, zkoušíš to na mě pořád a ještě nikdy ti to nevyšlo.'' zasměje se a setřásne mě ze sebe dolů, aby si mohl sundat boty. 

''Možná, kdybys nebyl tak o dvě hlavy vyšší, tak se mi to někdy povede.'' dloubnu do něj se smíchem. Je pravda, že jsem hodně malinká a oproti Noahovi nemám absolutně  žádnou šanci vyhrát třeba páku. O to má lehčí mě vzít a hodit do bazénu, což dělá docela často, nebo mě může odnést kamkoliv chce a já se mu nedokážu ubránit. 

''Nemůžu za to, že jsi malá.'' ušklíbne se a rozejde se do mého pokoje bez toho, aby na mě čekal. Jsem na to už zvyklá, protože u mě bývá poměrně často a už se tu chová jako doma. Nechám ho jít a ještě skočím do kuchyně, kde nám naliju do skleniček něco k pití a až pak se vydám pomalu do mého pokoje. 

Bez mého údivu se mi už Noah váli v posteli, je to totiž jeho obliba. Opatrně tedy položím skleničky na stůl, pomalu se otočím a z ničeho nic se rozeběhnu k posteli a skočím na Noaha. ''Kolikrát jsem ti říkala, že mi nemáš lézt do postele v oblečení, ve kterém jsi byl venku?! Víš, že to nesnáším!'' řeknu se smíchem a zaťatými zuby a začnu do něj dloubat a on se začne z plného hrdla smát. 

Noah má nádherný smích a miluju, když se začne smát. Popravdě jsem měla dlouhou dobu pro Noaha slabost, ale bála jsem se mu to říct. Udělala jsem dobře, protože by to podle mě zničilo naše dobré přátelství a pak už by to nebylo takové, jaké to je teď.

Zbytek dne jsem dělali spoustu věcí. Zkoukli jsme film, hráli jsme hry na playstationu, koukali na Instagramy holek, které se Noahovi líbí, koukali na Instagramy kluků, kteří se líbí mně a probírali věci ohledně naší školy, která nás čeká již zítra. 

Po teplé vaně, kde jsem relaxovala si vlezu do postele a vezmu si do ruky mobil. Začnu projíždět galerií a podívám se na všechny fotky a videa, které s Noahem za tu dobu máme, a že jich není málo. Po nějaké době si odložím mobil na noční stolek, lehnu si na bok a podívám se na fotku, kterou mám položenou na nočním stolku. Jsem na ní já a Noah a objímáme se při západu slunce. Usměju se a v mých očích se objeví slzy. Jsem tak ráda, že tě mám, Noahu. Zhasnu, zavřu oči a začnu usínat. 

Zdravím všechny čtenáře u mého prvního příběhu! Jestli Vás příběh baví, tak budu určitě ráda za jakoukoliv podporu. <3 S psaním začínám, tak případně omluvte nějaké chyby v podobě odstavců apod., děkuji. Po dopsaní příběhu začne úprava chyb v textu.