V krajině slov

IV. týden

téma: Kdo jsem?

Jsem prstenec ukrývající tvé pokušení.

Nevidíš mě, jsi pouhý smrtelník, tvé oči se raději soustředí na jiné, pouze z tvého pohledu důležitější věci. Díky tomu mohu vidět tvé neúspěchy, chyby. Tvou podivnou tendenci být někým lepším. Tak směšné mi to připadá.

A když změnším délku průhledného lanka, které nás vzájemně spojuje, chováš se zbaběle, tvá mysl se uzavírá.

Ty podivné slzy ti stékají po tvářích, lidský smutek je tak sladký, že se musím o něco přiblížit. V ten okamžik zuříš, vztek ovládá tvé myšlenky, činy a emoce.

Měníš nálady, jak se mi jen zlíbí. Je to tak zábavná hra, nemyslíš?

Tolik by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych se tě dotkl. Chci to, opravdu to chci.

Jsem tvá noční můra, tvá slabost skrytá hluboko uvnitř tvého slabého těla. Tvé opojení a touha činit zlé a sobecké skutky.

Prohlížím si tvou tvář, když se lanko napíná a já přistupuji zase o něco blíž.

Pociťuješ lakomství a pýchu. Nutím tě ukázat svou pravou podstatu, i když se tomu snažíš zabránit.

Je to tak jednoduché. Mohu si nejen s tvými emocemi dělat, co jen chci a ty tomu nijak zvlášť nezabráníš.

Tak vidíš mě? Jsem hned tady, tvé skutečné, prohnilé já.