Interview

Nová Práce

Asi rok pracuju pro velké nakladatelství. Žiju tady v New Yorku s přítelkyní v bytě kousek od Times Square. Před pár lety jsem dostudoval žurnalistiku, potom pár let cestoval nebo hledal správnou práci až jsem se usadil a dostal sem. Nakladatelství vlastní jedny hlavní noviny a asi 3 časopisy z toho já píšu zajímavosti do hlavních novin. Není to nic moc, jsou to vždy jen 2 nebo 3 malé články ze sportu,....no hlavně ze sportu a občas umění. Jsem ale rád že mě to aspoň trochu baví a plat je slušný. Netvrdím ale že bych si netroufl na něco víc..

Začne pípat budík, jen si protřu obličej, převalím se a kouknu na něj.
,, No do prdele! "
Jak je možný že jsem si ho nařídil na 8:16 když vím že musím vstávat v 7 protože v půl 9 mám být dávno v práci! No nic, kašlu na snídani a ranní sprchu, dnes není čas.
Rychle se zvednu a začnu oblékat.

,, Co se děje miláčku?"
Ozve se Jane.

,, Zaspal jsem, musím jít"

Rychle se doobléknu, popadnu tašku a běžím se obout

,, To mi nedáš ani pusu? "

,, Není čas...ahoj"

,,Ahoj..."

Rychle výběhnu ze dveří, seběhnu schody, vyjdu ven z domu a honem startuju auto. Ještě že to nemám tak daleko..
Když už v klidu jedu a vím že vše stíhám tak akorát, vzpomenu si na ranní rozhovor s Jane, spíš to bylo jen prohození pár slov, ne rozhovor. Mělo by ale nijak mě to nemrzí, je to špatně. Mělo by my být líto že jsem jí tak odbyl, je to přeci moje přítelkyně, ale tyhle mé city vůči ní už bohužel jaksi otupěly, nespíš už i vymizely. Je to hodně smutné když si to takhle pomyslím jenže to mě ještě víc utvrzuje v tom že je to tak. Mám jí rád, ale ne stejně jako předtím.

Když konečně zaparkuju u nakladatelství mám ještě 3 minuty a tak vyběhnu schody a vejdu před dveře k větší místnosti kde je slyšet cvakání klávesnic a hluk mluvících spolupracovníků. Pracuju tady ještě asi s deseti lidma, bavím se ale jen s Chedem a Olivií kteří mají počítače vedle a předemnou. Když otevřu dveře hned mě oba zmerčí.

,, No konečně Stilesi.."

,,Kde ses toulal Stillinsky? Jak je možný že jdeš dneska tak akorát na čas a nešel si s náma pro ranní kafe?"

Vyčetl mi z legrace Ched a všichni jsme zašli do menší místnosti s kávovarem, malou lednicí a takovou skromnější linkou

,, V noci sem si nastavil blbě budík, takže jsem vztával před patnácti minutama.."

,,To je vidět"
Zašklebí se Olivie když uvidí mé neučesané vlasy a ještě trochu rozespalý obličej

,, To musela být asi náročná noc co? "
Hodí po mě škádlivý pohled Oli a já jen protočím oči v sloup a sednu si na linku

,, Jo, hrozná.."

,, Co? To přece nemůže bejt hrozný, vždycky je to skvělý, nebo teda aspoň u nás"

,, Ježiš Chede! Nech toho, vždyť víš jak to máme..já už nevím jak se donutit. Ona to pořád dokola zkouší, snaží se ale já cítím že už mi to její snažení začíná vadit"

,, Vadit? "

,, Jo, vadit. Otravuje mě to jak pořád něco zkouší"

,, A máš ji vůbec rád? "
Zeptá se Olivie a já zabořím pohled do podlahy a přemíšlím.

,, Stilesi jestli nad tím musíš přemýšlet tak asi.."

,, To ne, já jen že...hhh já nevím."
Vzdychnu, oni tiše sedí a naslouchají mi