midnight visitor [yoonmin]

- midnight visitor -

Yoongi byl v posledních dnech velmi popudlivý.
V práci se mu nedařilo - nemohl pořád dopsat text jedné písničky a šéf to chtěl mít do pátku uzavřené.

Jeho sousedé si to každou noc rozdávali a on (forever alone) musel poslouchat otravné vzdychání paní Kim skrz stěnu ložnice, která byla tenká jako papír.

Poslední kapkou přilitého benzínu do tohoto ohně zloby byly potíže se špatně zaparkovaným autem. Yoongi nikdy neměl žádný záznam na policii a i tentokrát to dopadlo dobře, ale už jen fakt, že tam musel kvůli špatnému parkování jít, byl hodně nepříjemný.

Již zmíněné, moc krásné, červené auto teď zaparkoval na svém 'oblíbeném' místě vedle popelnic. Vystoupil a s bouchnutím zavřel dveře. Sakra, už aby to všechno bylo za ním.

Zamkl dálkovým ovládáním a jeho autíčko mu zablikalo na rozloučenou. Jako by říkalo: 'Zatím, Gi, jsem jediná existence na světě, která tě má ráda.'

To je směšné! "Kráme!" protočil panenky a zanechal své auto opuštěné. Chudáček, musel tím nevhodným chováním zlomit jeho kovové srdce.

V bytě skopnul boty i s ponožkami a bundu odhodil na botník. Uklidí to potom.

Svalil se na gauč jako pytel cementu a zapnul televizi. Zrovna běžel sestřih nejlepších televizních vystoupení idolů, pro které Yoongi denně psal písně.

Dívky i chlapci, kteří byli na normální život zkrátka moc perfektní, a tak si je společnosti ulovily do svých sítí, aby je mohli ukazovat světu. Jen ať z toho mají peníze. Utrpení dospívajících talentů jim bylo ukradené, dokud z nich byla žijící peněženka.

To proto se Yoongi nestal idolem, věděl, co by ho čekalo. Psaní hudby bylo něco úplně jiného... tedy, býval z toho častokrát naprosto vyčerpaný, ale alespoň ho u toho nesledovaly tisíce fanoušků.

Yoongi byl celý večer jako ve snu.
Myšlenky se mu toulaly někde po Mléčné dráze. Pohyboval se automaticky, jeho tělo bylo naprogramovaný stroj. Uvařit vodu, zalít instantní nudle... tak, teď chvíli počkat. Co dál? Navečeřet se. Umýt misku.
Yoongi, teď jdi do koupelny, navigovala ho nějaká část jeho mozku, co byla trochu při vědomí. Obleč si pyžamo, skvělé. Máš nastavený budík? Proč těch prokletých šest ráno? Zhasnout a spát.

Jako prvňáček, když ho k spánku ukládají rodiče. Jen tu není maminka s knížkou ani hřejivým objetím. Žádná ukolébavka. Žádné "Sladké sny" od obou rodičů. Nic z toho.
Jen prázdný, tichý byt.
Dobrou noc, Yoongi.

No... možná tu není až takové ticho...
Co je to? Šramot z obýváku.
Giho uvažování bylo rázem zpět. Mysl jasnější než plamen páleného hořčíku.

Co je to? Vloupal se mu někdo do bytu, nebo jen spadla hromada krabic v rohu pokoje?

Vymrštil se na nohy, ale kvůli tomu debilnímu nízkýmu tlaku se málem složil zpátky do peřin. Pít víc kávy, poznamenal si v duchu, když se mu temnota před očima začala rozplývat a hvězdičky už skoro odtančily.

Na druhý (už poněkud pomalejší a opatrnější) pokus se mu povedlo vstát mnohem lépe.

Kočičí, neslyšnou chůzí se plížil za možným zdrojem zvuku. Ta kočka docela sedí... napadlo ho. Nejednou se mu stalo, že byl ze srandy osloven jako 'koťátko' nebo 'číča'. Ti, kteří si něco takového dovolili, obvykle dopadli hůř než škrabadlo.

V místnosti určené k obývání se svítilo. Pokoj zalévalo žluté světlo lampy, stojící vedle pohovky, která... která...