Komplikace v lásce

II. kapitola

Když jsem se probudila, chvíli jsem přemýšlela, proč vedle mě leží Luky.. A pak to na mě všechno dopadlo... Rozbrečela jsem se, znovu a tím jsem vzbudila Lukyho.. " Princezno, neplačte... Trhá mi to srdce.." Rozvykala jsem se.." Stázičko, copaak?", ptal se mě.. Odpovídala jsem mezi vzlyky.. " Víš.. vzlyk... já ho měla .... vzlyk.. strašlivě moc... vzlyk.. ráda.. vzlyk... i... vzlyk... Klárku.... vzlyk... jak mi.. vzlyk.. tohle.. vzlyk.. mohli... vzlyk... provést..vzlyk..".." Notaaak, neplač...asi to tak mělo být.. uvidíš, bude to dobré", znovu mě objal...

"Nemáš hlad?", zeptala jsem se ho.. " No, něco bych snědl", usmál se na mě a zadíval se mi do očí. " Dobře, ale před tím, než půjdu něco připravit, tak Ti něco musím říci", řekla jsem.." copak?", zeptal se mě... " Víš, před tím než jsem usnula, slyšela jsem to, co si šeptal.." Začervenal se a sklopil oči.. Vzala jsem mu hlavu a namířila jsem mu zrak na mne.. " Stázi, já to nemyslel tak, že bych s Tebou chtěl hned teď začít chodit.. Já... vím, že potřebuješ čas, než se Tvé rány zahojí a proto chci čekat s Tebou. Objala jsem ho.." Tak a teď už půjdu nachystat něco k snědku, jo?", usmála jsem se.. " Nebo můžeš být o hladu.."

Když jsem přišla do pokoje se snídaní, která se skládala ze smažených vajíček, smažené slaniny a topinek a kávy, Luky stál o nástěnky, kde jsem měla vystavěné fotky... Nevšiml si, žejsem už přišla a proto si sám pro sebe řekl:" Ta ho musela hodně milovat", " ano, milovala jsem ho strašlivě moc.." Otočil se, " Jé, promiň, nevěděl jsem, že jsi tady".. " V pohodě".. Nasál vůni snídani a usmál se, " tedáááá, Stázičko, to ale krásně voní.."

Začervenala jsem se, podala tác s jídlem Lukymu, zatáhla jsem rolety, zapálila vonné svíčky, co jsem měla v pokoji, zapnula světýlka a pustila romantickou hudbu.