12

3 1 0
                                    

Byl jsem tak ponořený do svých myšlenek, že jsem ani nezaregistroval její osobu vedle sebe, když si ke mně přisedla.

Sundal jsem si sluchátka a usmál se. „Ahoj."
„Ahoj, přisednu si, nevadí?" zeptala se, tedy spíš oznámila. „Napadlo mě, že takhle by nám cesta mohla rychleji uběhnout." Byl to dobrý nápad. Moc dobrý.

„Nevadí, vůbec ne. Jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se pro změnu já, zatímco jsem obmotával sluchátka kolem mobilu. Už jsem je nepotřeboval.

Janett Cicero || short storyKde žijí příběhy. Začni objevovat