Jednoho hezkeho dne se Dr. Johnes(muz 30 let,vysoky a svalnaty,tmavsi plet a strniste) prochazel po zahrade zameckeho parku kde travil vetsinu sveho casu. Vetsinou tam badal a myslel na ruzne objevy ktere udelal a jejich prinos pro lidstvo.
To jako nemuzu prestat myslet jenom na ne. Myslel si. Ale nemohl.
Jakmile se zacal priblizovat obedse zacal Dr. Johnes stavat netrpelivejsim a netrpelivejsim. Jakmile zazvonil jeho na sekundy presny "budik" obratil se Johnes(poz. red. od ted pisu pouze Johnes jelikoz vyjmenovavat v kazde vete jeho titul by bylo unavujici) po 135 prochazce za tento mesic domu. Kracel rozvazne chuzi cloveka ktery nema jasny cil, ale presto chce neceho dosahnout.
Vedel ze jakmile pujde domu se naji a pujde na prochazku a bude zase badat nad starymi artefakty.
Jakmile vstoupil do domu uvital ho jeho sluha.
"Pane mate tu navstevu ktera se predstavuje jako vas kamarad. Jmeno mi nerekl."Dekuji vam Johne." Z predsine se presunul na loznici kde na nej cekal profesor. Stary clovek se zesedivelymi vlasy pln energie. "Zdravim vas Johnesi!" "Vitam vas profesore, posad te se."
To musel prijit zrovna ted? Pomyslel si Johnes, ale v zadnem pripade nedaval najevo ze neco proti nemu ma. Citil k tomuto cloveku zvlastni uctu. Vzdyt byl jeho zakem. Po kratke rozmluve profesor odesel a Jones si sedl ke stolu.
Najednou nekdo zaklepal. Sluha sel otevrit a byla to...
Nebesa! Pomyslel si.
Je to Miriam. Jak dlouho jsem ji nevidel.
Byla to zena kterou mel nejradeji ve svém zivote.Kterou tak priserne povdvedl kdyz byl jeste mlady a nerozvazny.Jednoho dne kdy se meli setkat se on na jeji objeti a lasku vykaslal. Do ted si to jeste vycital. Nevedel jak to napravit az do ted. Nevidel ji tak dlouho ze nevedel kde bydli. Nemel mnoho sanci ji poznat krome detstvi.I tehdy to zpackal.
Na to vsechno myslel ted Johnes kdyz ji videl.
