Pouto

4.kapitola-Zalíbení

Když se ode mě Darius odtrhnul ,moje tělo se zachvělo smutkem, tak nádherná chvíle a nemohla být delší, "omlouvám se, já nechtěl, ale vlastně chtěl", "vpořádku, nestěžuju si" položí mi ruku na stehno ,a oba se na sebe podíváme. Zase se zahledim do jeho oči a nemůžu se odtrhnout,"Jsi tak nádherná, tvoje oči jsou stejné jako tvoji matky" užasle se na něj podívám, "Ty si pamatuješ moji mámu?jaká byla?" Zvědavost mnou doslova začala přetékat, "Byla to nejodvážnější žena v zemi dračích jezdců, jsi celá po ní, tvé krátké kaštanové vlasy jsou stejné jako ty její, a tvůj úsměv je jako z pohádky" začnu se šíleně červenat, tohle mi ještě nikdo nikdy do oči neřekl, "To je hezké, děkuji Dariusi","Tady je tvoje šatna s různým oblečením, zítra ráno za tebou přijdu a vezmu tě na prohlídku", "Jako pěšky?" Zarazim se trochu, "Vážně? V zemi dračích jezdců?" Trochu se zasměje ,a pak mě chytne za ruku, "Jsem tak rád že jsi zpátky" zase se začnu červenat ,a v břiše mi začnou litat motýlci, bože, jeho dotek semnou děla zvláštní věci, ne že bych něco podobného už nezažila ,ale nikdy to nebylo tak intenzivní,"Už se stmívá, už asi půjdu", v ten moment se mi chce doslova brečet, nechci tady být sama, je to tu nádherné ale než si zvyknu ,nechci zůstávat sama, "Nemohl bys tady zůstat přes noc? Já vím že to je blbé ale, nechci tady být sama","Jasně, rád s tebou zůstanu, klidně si lehnu na zem ,abys měla prostor","To už je na tobě, ale postel je velká dost" jeho úsměv je momentálně k nezaplacení, culí se dost uličnickým úsměvem ale co, nemyslím to nějak že bych se s nim chtěla třeba vyspat, jen tady nechci být sama. Venku se setmělo ,a na obloze začaly zářit hvězdy, takhle jsem je ještě nikdy zářit neviděla, byly jako bílé lampičky vznášející se na nebi. Darius ležel vedle mě a tiše oddychoval, když spí vypadá ještě víc sladce, natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři, kdykoliv se ho dotýkám na tváři se mi objeví široký úsměv. Chvíli nechám svoji dlaň na jeho tváři a jen na něj koukám, pak se mu otevřou oči a on svoji ruku položí na tu mou, "Jakto že ještě nespíš Ann? Je pozdě, musíš být fit na ranní prohlídku","Jo, já vím, jen nemůžu usnout, mužu se k tobě přitulit" na tváři se mu objeví jeho známy úsměv, pak jen natáhne ruku, a já si k němu lehnu a hlavu si položím na jeho hruď, "A teď už spi, princezno" když to dořekne ,moje oči zapadnou na zámek ,a moje duše odchází daleko pryč od místa ,kde jsem usnula. Moje sny mě vedou zpátky do světa,kde jsem žila, vidím svoje přátele a naši zahradu, stýská se mi po nich to ano, ale tohle byl vždy můj sen a teď se mi vyplnil, myslela jsem že takové věci jsou jen v pohádkách, a teď spím v něčí náruči, žiju na zámku ,a jsem dračí jezdkyně. Ze snu mě dostanou Dariusova slova, "Ann, vstávej, musíme vyrazit aby jsi viděla východ slunce" otevřu oči, a únavou potichu zafňukám, pak si promnu oči a posadim se, "Takhle brzo? Vždyť je ještě tma","No právě, dovedu tě na místo kde si východ slunce můžeš nejvic vychutnat,ale teď se jdi rychle převléct. Vyskočim z postele ,a jdu k šatně, naproti vidím koupelnu tak nejdřív zamířím do ní, umyju si obličej a když vidím kartáček naproti sobě, dám na něj pastu a rychle si vyčistim zuby, teoreticky je to podobně moderní jako svět ve kterým jsem žila, teda až na pár výjimek.Vydám se do šatny ,a když vidím ty stovky oblečení ,nemůžu na to přestat koukat, z mého udivení mě vytrhne Darius ,který na mě z pokoje křičí ať si pospíším. Začnu se přehrabovat mezi oblečením ,a vytáhnu černé kalhoty podobné cargům, červené dlouhé triko, nazuju si boty a vlasy si učešu do malého drdůlku ze kterého povytáhnu pár pramínku, líčení dneska nebude potřeba, vypadam dobře, na krk si dám jako vždy pár řetězu, a ještě přidám rukavice. Když vyjdu z šatny Darius už netrpělivě čeká, když se na mě otočí tak ztuhne, "Páni, vypadáš božsky, v sedle ti to bude opravdu slušet" jen se na něj usměju protože odpověď nemám, "Tak pojď, naši draci už čekají" tohle je tak vzrušující, už jsem na Ashovi letěla jednou ,ale teď to bude ještě lepší, a co teprve až se to pořádně naučím, nemůžu se dočkat.