S láskou Dominik (Nik Tendo)

#20

Z pohledu Sáry

Probrala jsem se v autě. Netuším jak jsem se sem dostala a kam to jedeme. 
,,Lež v klidu. Bude dobře." uslyšela jsem Dominika. Seděl za volantem a byl mimo. Klepal se mu hlas. Měl ubrečený oči.  Vybavila jsem si co se stalo než jsem spadla. Nahrnuli se mi slzy do očí a já měla co dělat abych se nerozbrečela. Co ho to napadlo. Snad by si neublížil. Tyhle myšlenky mě neopouštěly. Po příjezdu do nemocnice jsme šli rovnou na pohotovost. Tam nás přijali. Hned jsem jela na rentgen. Pak zpátky do čekárny. Dominik se celou dobu strašně snažil. Stále se mi omlouval a ptal se mě jestli něco nepotřebuji.

 Konečně jsem přišla na řadu.
,,Tak slečno Brabcová. Máte lehký otřes mozku. Pokud vám je na omdlení nebo na zvracení je to z toho. Půjdete tady vedle na pokoj, kde vám dáme kapačku a pak může jít domů." promluvil doktor a divně se podíval na Dominika. Ten tam stál a hladil mě po zádech. 

Sestra mě doprovodila do pokoje. Bylo tu víc lůžek. A na jednom seděla Simona. Simona a její parta holek. Sakra tu jsem vážně potřebovala vidět. Simona mě pozdravila a vůbec se k mé osobě nevyjadřovala. Byla jsem za to ráda. Sestra mi píchla kanylu a já se snažila uvelebit na lůžku. Budu tu tak hodinu.
,,Kdyby jste si chtěla promluvit. Můžete oslovit kohokoliv z personálu." promluvila sestra. Nechápala jsem. Co tím chce říct. Mě nic není. 
,,Co? To nechápu. Nic mi není. Mám jen otřes mozku." sestra se divně ušklíbla a koukal na moje zápěstí. Aha už vím. Vypadá to jako by mě Dominik bil a já žila doma s násilníkem.
,,Doufám že si děláte jen srandu. Mě nikdo neubližuje. NIKDO." zdůraznila jsem jí a ona se zvedla a odešla. Simona a její partička holek na mě koukali jako na chudinku.

,,Nikdo mi neubližuje. Jasný? " křikla jsem po nich a doufala že je to přejde. 
,,No já bych se tomu ani nedivila. Vždycky sis hledala podivný týpky." rejpla si Simona. To už jsem si lehla a ignorovala ji. Během chvilky přiběhl Dominik, který mi šel pro pití do automatu.
,,To mu bys nevěřila. Oni si myslí že tě týrám. Že ti ubližuji. Prej domácí násilí." přišel naštvaný Dominik do místnosti. Simona se blbě zatvářila a já to ignorovala. Dominik se moc netvářil když ji uviděl. Sedl si ke mně a začal mě hladit na zádech. 
,,Sestra se mnou o tom taky mluvila."
,,Jak je to napadlo. To že máš otřes mozku neznamená že ti někdo ubližuje. A to že já mám tetování všude neznamená že jsem kretén. Holku bych nikdy neuhodil." s kamenným obličejem jsem mu ukázala svoje zápěstí za které může on. Jen se ušklíbl a koukl se mi do očí. Pohled který mě ubíjel. 

Lhala jsem sama sobě. Mám ho ráda. Mám ho ráda víc než dřív. Doufala jsem že si o tom dneska promluvíme. Ale to se mi asi už nepodaří. 
,,Jo volal Jakub. Prej co se to u nás stalo. Viděl koupelnu." sakra. Všude se tam valí léky a pokud jsem si dobře všimla na umyvadle byla i žiletka. Každému muselo dojít že si tam někdo chtěl vzít život.,, Co jsi mu řekl?"
,,Nic jen že jsi spadla a máš otřes mozku a že jsme teď v nemocnici. Oba Jakubové přijedou."
,,Ten mě zabije. Zase jsem v nemocnici." proklela jsem si nahlas a pro sebe. Jakub mě zabije. 

Po dvaceti minutách se rozrazili dveře a v nich se objevil Jakub a Yzo. Oba naštvaní a vytočení.
,,Můžete mi říct co jste dělali? A proč se mě doktor ptal jestli nevím jak vám to funguje. Prej jestli Dominik není násilník." Zasmála jsem se. Je dobře že ten systém funguje tak jak má. Lidé se starají. Snaží se zabránit domácímu násilí. Ale u nás tomu tak není. Já s Dominikem ani nechodím.
,,Myslí si to kvůli tomuhle." ukázala jsem na ně svoji ruku kde jsem měla modřinu. 
,,A taky si to myslí kvůli tomu že jsem potetovaný." přidal se Dominik. Yzo se na nás oba koukl a bylo vidět že by nám oboum vrazil. 
,,Zeptám se jen jednou" začal mluvit Yzo a já se trošku vyděsila.
,,Kterej z vás dvou to chtěl udělat? Mám namysli tu koupelnu. Viděli jsme tu spoušť." Koukla jsem na Dominika a ten na mě. Bylo na něm vidět že se nechce přiznávat. Bál se a já ho naprosto chápu. Yzo i Jakub netrpělivě čekali na odpověď.

Ujala jsem se slova. ,,To já. Nechci to řešit tady v nemocnici. Vyřešíme to doma." Jakub ke mě okamžitě přiběhl a obejmul mě. Chtěl o tom hned mluvit. Ale ja nechtěla. Hlavně protože to nebyla pravda. Proto jsem oba Jakuby poslala pro jídlo a řekla jim že se sejdeme za hodinu na bytě. Bez odmlouvání oba odešli. Přitáhla jsem Dominika za mikinu. ,,Hned jak přijedeme na byt jim řekneš pravdu. Milují tě, pochopí to. Pomůžou ti." řekla jsem mu a on se jen na mě koukl. Sedl si vedle mě a nic neříkal. 

,,Takže vy spolu chodíte? " prolomila ticho Simona. Proč prostě nemůže být ticho a nic neříkat. 
,,Ne, nechodíme. " odsekla jsem jí. Dominik sebou cukl.
,,No ale takhle se k sobě dva kamarádi nechovají. Nejsem blbá."
,,Právě že jsi, jinak by sis to nemyslela. Vždyť je to absurdní. Já a Dominik? Blázníš. Oba jsem naprosto jiný a naše životy by k sobě nepasovaly." vypustila jsem tu největší lež na světě. Dál jsem Simoně na nic neodpovídala. Nechci s ní mluvit. Jen bych pak řekla něco co nechci. Dominika to ale zamrzelo. Čím víc tady mluvím o nás tím víc ho to zraňuje. Každé slovo je pro něj jako kudla do zad. Všechno co jsem dneska řekla byla lež. Jsem zamilovaná až po uši do kluka co by pro mě udělal první poslední. Proč jsem ho tak dlouho odmítala.

Koukala jsem na něj. Na Nik Tenda. Na Dominika Cittu. Chlapa, kterého jsem si zamilovala hned na té chatě kde jsme hráli basket. Byla jsem blbá kráva když jsem si namlouvala že mi na něm nezáleží.

Konečně mi dokapala kapačka a já mohla odejít. Celou cestu domu jsme s Dominikem mlčeli. Nevěděla jsem co říct. Jak  sním mluvit. Pokusil se o sebevraždu. Celou cestu jsem na něj koukala. Ani jednou se na mě nepodíval. 

Zaparkoval před bytem a oba jsme vystoupili a šli pomalým krokem do bytu. Ani jednomu se nechtělo. Oba máme strach z toho co se tam bude dít. Zastavily jsme se před dveřmi bytu. Chytla jsem Dominika za ruce a zahleděla se mu do očí. Byl v nich strach a hromada emocí. 
,,Neboj to zvládneme. Řekneme jim pravdu. Neboj se. Bude to dobrý," snažila jsem se utěšit Dominika. Ten mě chytl pevněji a na chvilku jsem si myslela že nedýchá. Pak se ke mně otočil. Naše rty se začali přibližovat a mě došlo že on je ta osoba kterou chci. Jeho rty se dotkly těch mích a já začala spolupracovat. Byl to ten nejprocítěnější polibek který jsem kdy zažila. S tímto pocitem jsme vešli do bytu.