하늘이 무너져도 솟아날 구멍이 있다
I když ti na hlavu spadne obloha, vždy se najde díra, kterou se dostaneš ven
Na druhý den ráno mě už jako to předchozí neprobouzel krásný východ slunce, svítícího mi do oken. Tentokrát se na jeho místo postavil déšť. Silný déšť, který ne a ne přestat. Při takovém počasí jako je dnes se bude celý den dlouze táhnout a bude mi připadat jako nikdy nekončící den. Lidi okolo nebudou mít tak energickou náladu jako měli při svitu slunečních paprsků, které vykouzlili jejich úsměv do tváří. Jejich nálada bude unavená, zkroušená, nebudou se tak usmívat a každou minutu vám budou připomínat to co si ze srdce nejvíce přejí, aby tenhle den už konečně skončil. Konečně pak budou moci jít spokojeně domů. Tašky odhodit do kouta a skončit povalováním se u televize nebo čtení jejich oblíbené knihy a taky nesmíme zapomenout na popíjení tradičního zeleného čaje.
Posadila jsem se na okraj postele a promnula jsem si své oči, které byly přilepeny k sobě a samy se zkrátka nedokázaly otevřít. Pomalu jsem se postavila na nohy a pomalým krokem jsem se doploužila do koupelny, kde můj obličej spláchla dávka studené vody. Nyní jsem se konečně probudila a dostala jsem se do dějství dnešního dne. Poté jsem se jako vždy dostala k šatníku, co si na sebe dnes obleču? Honilo se mi hlavou, nedokázala jsem si zkrátka pomoc. Dnešní počasí mi zkrátka nedovoluje si vzít šaty, sukni nebo cokoliv lehkého a volného. Musela jsem si zkrátka vzít na sebe něco dlouhého, něco co mě zahřeje.
Když už jsem byla oblečená, byla jsem připravená jít do práce. Obula jsem si boty a zavřela za sebou dveře. Pomalým krokem jsem se blížila ke své oblíbené kavárně, ostatně jako každé ráno a jako každé ráno jsem pozorovala lidi okolo. Neusmívají se. Jakoby tohle deštivé počasí bralo všem lidem okolo energii. Byly jako těla bez duše. A já jsem si připadala jako naprostý cvok, když jsem počítala dešťové kapky stékající po mém deštníku. Lidi okolo na mě koukali a jejich koutky se nepatrně zdvihli do úsměvu. Alespoň někdo tady udělá ze sebe blázna, pro radost těm co jsou okolo.
Došla jsem do kavárny a díkybohu stál za pultem někdo jiný než obvykle, takže má káva nebyla připravena na speciálním pultíku s hezkým vzkazem. Dnes mi opravdu nevadilo čekat v tom dlouhém davu lidí. Byla jsem ráda, že jsem se alespoň na malinkatou chvíli mohla zahřát. Po pár minutách na mě došla řada a já si s radostí objednala. Poté jsem si svou kávu převzala a opět se vydala na cestu do deště. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych opět nepočítala kapky deště.
Po půl hodině jsem se dostala konečně do práce. Cestou jsem se šla pozdravit s Eunji, která už seděla ve své kanceláři a pilně pracovala, ale na její tváři nebyl takový úsměv jako včera. Zaklepala jsem na dveře a vykoukla na ní.
"Neříkej mi, že se budeš celý den tváři tak smutně, Eunji," řekla jsem rozlobeným hlasem a posadila se do její kanceláře, protože jsem měla ještě chvilinku čas.
"Ahoj, promiň to, to počasí, navíc moc dobře jsem se nevyspala a ještě toho mám hodně do práce," řekla unaveným hlasem Eunji a podepřela si hlavu.
"Tak si pak zajdeme na oběd a zkusíme přepnout na jiné myšlenky, souhlasíš?" zeptala jsem se a poplácala jsem ji po rameni.
"Dobře, tak ve dvanáct u mě?" zeptala se.
"Ve dvanáct," zopakovala jsem a vydala jsem se směrem do své kanceláře. Cestou jsem si byla vyzvednout pracovní materiály na dnešní den. Když jsem vešla do své kanceláře, deštník jsem odložila vedle šatníku, kde jsem si pověsila i svou bundu. Posadila jsem se za stůl a otevřela laptop, aby jsem mohla zkontrolovat poštu a popřípadě na ní odepsat, nebo poslat dál šéfovi. Taky mi přišlo pod ruky další číslo našich novin. Když jsem jimi tak listovala, narazila jsem na stránku, kde psali ohledně D,O a jeho skupiny. Samozřejmě tomu nechyběla fotka, kde se D.O opět tvářil jako největší blázen na světě. Tohle, že je dospělý člověk? Přiznávám někdy jsem si říkala, že snad není ani možný jak se chová a to možná ještě o něm nevím vše. A kdo ví co se stane na té víkendové oslavě. Co tam ten blázen vyvede, ještě k tomu se bude předvádět, protože tam bude Eunji, u které si bude chtít získat svou pozornost.

ČTEŠ
The Reason Why
FanfictionKaždý den se probouzet s krásným východem slunce, který zkrátka nutí se dostat z postele ven. Ponoření noh do huňatého koberce a pomalu spolu s protahováním celého těla dojít k šatní skříni a vybrat si oblečení, kterým se celý den budete pyšnit. Nal...