Byl krásný slunečný den, když se Amálka dozvěděla že se stěhují do malé vesničky na Moravě. Amálka bydlela v Praze se svým bratrem Tomášem, a se svými rodiči. Amálka, až bude dospělá, se chtěla odstěhovat do malé vesničky. A tak nemusela čekat až bude dospělá. Když dorazili k útulnému domu, Amálka s Tomášem se hnedka vrhnuli dovnitř. Když se zabydleli a navečeřeli šli si lehnout. Byla temná děsivá noc, když najednou Amálka uslyšela podivné zvuky vycházející ze skříně. Amálka neměla odvahu aby se do ní podívala, a tak se rychle schovala pod peřinu, a snažila se usnout. Další den jim u snídaně přišli noviny, kde bylo napsané "včera v noci se našlo u řeky tělo mrtvé dívky,, Amálce začalo bušit srdce, a pak ji všechno došlo co když to byla ona, ty podivné zvuky ve skříni. Amálka byla vyděšená, ale nakonec si řekla, co když se jí to jenom zdálo. Když si šla Amálka večer lehnout, nastavila si budíka na 23:59. Když jí budík zazvonil, Amálka čekala, a najednou ty zvuky byli znova slyšet. Amálka rychle vyběhla z pokoje a běžela za rodiči ať si to jdou poslechnout. To však bylo pozdě zvuky opět přestali. Když se Amálka ráno zbudila, chtěla se kouknout do skříně. Když jí otevřela nic tam nebylo. A tak jí rodiče nevěřili. Když šla večer spát, opět si nařídila budíka. Když se zbudila a slyšela znovu ty zvuky, rozhodla se že se koukne do té skříně. Když ji otevřela byl tam duch té dívky. Amálku v táhla do skříně. A od té doby už je nikdo neviděl.
