Abeceda selhání/Drarry CZ

5. E jako enemy, magie je nepřítel

,,Od teďka je pro mě magie nepřítel," zamrmlala Harmini nabručeně a kopla do nejbližšího nábytku, který byl poblíž, ,,Už nikdy nevykouzlím ani jiskru!"

,,Neblázni!" přerušil její horlivé nadávky Harrius, ,,Vždyť víš, že když kouzelník nepoužívá magii, nese za to následky!"

,,Jakobych z nás dvou nebyla já ta chytřejší!" obořila se na něj dívka a strčila si ruce do kapes kalhotů.

,,Hele, jestli se budeme hádat, nikdy nepřestaneme cestovat časem," povzdechl si Harrius, jelikož si byl vědom toho, že když se začnou hádat mezi sebou, ani jeden, ani druhý nedokáže vymyslet řešení jejich problému.

,,Tak za ním běž, sakra!" vybuchla dívka.

,,Harry, Hermiono?" ozvalo se za dveřmi váhavě a do místnosti následně vstoupil chlapec menšího vzrůstu, kolem krku měl omotanou mrzimorskou šálu, chystal se ven do sněhu.

,,Ano? Potřebuješ něco?" usmála se vlídně Harmini a přidřepla si k prvákovi.

,,Půjdete se mnou ven?" pípl nesměle hoch a najednou se mu zdály tkaničky jeho bot mnohem zajímavější, než starší studenti naproti němu.

Harrius propíchl Harmini pohledem, ze kterého stále sršely blesky. Byl to varovný pohled, který jasně říkal Nedělej to, budeš toho litovat!

,,Jasně, já půjdu! Harry tu má ještě nějakou práci, tak půjdeme jen spolu, co říkáš?" Harmini pohladila chlapce po zádech a popohnala ho k východu.

Harrius měl v tu chvíli chuť svou kamarádku zabít. Vždyť nezná ani jméno toho kluka! Nechal ji však jít a sám přemýšlel, jak najde Armenuse a hlavně, jak se mu pokusí zalíbit.

Později toho dne mu došla jedna zásadní věc. Ten, koho hledal, tedy Armenus, nežil na hradě, ne v této době.

Harmini však, narozdíl od něj, byla z tohoto zjistění nadšená.

,,Takže se vydáme do ulic Prasinek?" vyjekla nadšeně.

,,Ne," zamítl její návrh Harrius, ,,Myslím, že za ty roky vyrostlo město, Londýn, tam budeme hledat nejdřív."

Harmini naštvaně zabručela, ale i přesto se se svým přítelem vydala do ulic novodobého velkoměsta.

Oba byli ohromení veškerými novinkami, které neznali, ale také byli naprosto zmatení.

,,Ne, ne, tohle není to spravné místo," zakroutil Harrius hlavou o pár chvil později.

,,A kam jinam chceš jít?" zajímalo dívku, které nadšeně svítily oči.

,,Prostě se někam zkusíme přemístit, uvidíme, kam nás magie hodí," navrhl a nejistě se na Harmini zadíval.

Když mu to odkývala, oba se přemístili.

Zhmotnili se na krásné, klidné návsi. Z nedaleké hospůdky byl slyšet veselý hlahol.

Popošli kousek dál a stanuli před velkým rodinným domem, ze kterého vyzařovala magie. Oba to cítili, uvnitř byl bílý mág i černý mág.

O chvíli později ze dveří vyběhl blonďatý mladík, černý mág. Jedno oko měl blankytně modré a to druhé bylo zářivě bílé.

Harrius poznal, že to je on, jeho Armenus. A taky poznal, že nemá cenu se snažit získat jeho pozornost.

I tento pokus byl tedy předem zmařen.

Hola! :D

Další kapitolka je na světě.
Doufám, že jste si ji užili, i když byla trochu krátká. :D

Budu ráda za každý ohlas. :D

Ray x