Přála jsem si jenom trochu času navíc. Avšak i čas se může změnit v klec našich snů a našich tužeb. To jsem si přála v době, kdy jsem maturovala, a dělala písemnou část z českého jazyka. Vybrala jsem si téma Závislosti kolem nás. Měli jsme na to dost času, ale mně ten čas nestačil. Rozepsala jsem se natolik, že jsem psala a nepřemýšlela o gramatických chyb a ani jak má být správně slovosled. Takže, když nám profesorka řekla, že za deset minut je konec, vyděsila jsem se. Příběh jsem neměla dokončený. Musela jsem si vybrat. Dokončit příběh nebo začít opravovat. Rozhodla jsem se, že příběh dokončím. Uvědomila jsem si totiž, že kdybych jsem začala opravovat text teď, deset minut mi na to nestačí. Jenže jak se čas krátil, víc jsem začínala panikařit. Pot mi tekl z čela do očí, takže jsem viděla krásně rozmazaně. Příběh jsem nestihla dokončit a ani opravit chyby. Věděla jsem, že je konec mého snu, přejít na ústní část maturity. Že budu muset maturitu dělat v září či dokonce až příští rok. Byla jsem na gymnázium, kde jsem měla dobré známky. Nejhorší známkou na vysvědčení pro mě byla za ty čtyři roky trojka. A teď kvůli písemné části nebudu moct být k maturitě připuštěna. Je mi jedno, že zklamu rodiče a příbuzní. Zklamala jsem sama sebe.
ČTEŠ
Drabble výzva: Celoroční práce jednoho velikého blázna
RandomMá první výzva, která se týká psaní. Snad se Vám to bude líbit, protože půjde o celý jeden rok. Jednou týdně, většinou v neděli, vždy tady dám svůj příspěvek.
