HUNGER GAMES 58th - hry s velkou dávkou lidskosti

Začátek vzpoury

Kruhový tubus vyjíždí na povrch země. Paprsky světla mě na pár vteřin oslepují. Po velmi krátké době, kdy jen mžourám,  se konečně rozkoukám. Na pravo ode mě je divoce vyhlížející řeka. Na levo hustý les a  přímo přede mnou roh hojnosti. Jak originální, Kapitol se opět předvedl a představil, jak skromnou fantazii má. Les, už byl jako aréna použit mnohokrát a nejspíše se osvědčil, jako zlatý standard her. Letos se však o žádné standardní, či lehce zapomenutelné hry jednat nebude. Letošní 58. ročník Hladových her se zapíše do historie. Nebo nás všechny na místě popraví, taky možnost.

Rozhlédnu se po ostatních splátcích a spatřím svého mladšího bratra, to kvůli němu jsem se do her přihlásila. Peter se tváří sebevědomě, jako vždy. Má důvod se bát jako my všichni ostatní, ale on by si to nikdy nepřipustil. Na jedné straně od něj stojí Cedra, drobnější, patnáctiletá dívka ze Čtvrtého kraje s blond vlasy ostříhanými na kluka a na té druhé Chia, 16-ti létá, černovlasá  asiatka z Osmého. Jsou rozdílné jako den a noc a přitom spolu uzavřeli spojenectví. Vedle mě stojí vysoký hnědovlasý kluk se spoustou svalů po celém těle, z Dvanáctého kraje. Jmenuje se Francis a kdybychom nebyli v aréně a já neznala jeho otřesnou povahu, byl by pro mě velice přitažlivý. Po druhém boku mám blonďatou holčičku z Desátého kraje. Jmenuje se Bella. Je jí teprve dvanáct let a pochybuji, že má šanci na výhru. Její šance jsou totiž stejně mizivé jako ty moje. Přestože mě má nejlepší kamarádka Claudie na hry řádně připravila, nepředpokládám, že bych se z z tohoto hrozného místa mohla živá dostat.

Po odstartování se žádný z 24 lidí nerozběhne do středu arény. Pár z nás, jen zakřičí sprostou poznámnku vůči Kapitolu, směrem k blankytné obloze mez mráčků.

"Letošní ročník Hladových her." Prolomí to zdánlivě nekonečné ticho Krasoň, blonďák z Prvního kraje, jehož pevný hlas jistě utišil i všechny diváky z celého Panemu. Hned na to se do řeče dává dívka po jeho boku jménem Sára. "Bude odlišný od všech předchozích." Její hlas už není tak sebevědomí, a přesto jí všichni posloucháme a vyčkáváme, až na nás s částí proslovu dojde řada. Celý proslov jsme poupravovali v pobytu v Kapitolu, a to hlavně v tréninkovém centru. Musím uznat, že kompletně a s výkřikem každého z nás, zní vážně skvěle.:

Občané panemu, letošní ročník Hladových her, bude odlišný od všech předchozích. Každý rok jste se dívali, na děti co se navzájem vraždí, obyvatelé krajů, se báli o své děti, Kapitolští, vy nás máte za zdroj zábavy, největší událost roku, a hlavně za figurky na vaší pomyslné šachovnici. Avšak tyto figurky se naučili přemýšlet. Rádi bychom vám dokázali, že nejsme takový, za jaké nás máte. Nejsme stroje na vraždění, nejsme od vás zase tak odlišní, jsme totiž taky jenom lidi. Proto letos nedojde ke klasickým jatkám. Čtyřiadvacet lidí dokáží držet pospolu, nemusíme se mít všichni v lásce, ale budeme táhnout za jeden provaz. Tak se dívejte, vaši splátci osmapadesáteho ročníku Hladových her.

Po domluvení posledního hlasu se můj mladší bratr rozběhne doprostřed arény. Je jedním z mála lidí co ostatním nedůvěřují, tolik aby v jejich přítomnosti zůstal neozbrojený. Bere proto do ruky oštěp a velký hnědý batoh. Spolu s věcmi vyšplhá na roh hojnosti. Vždy jsem Peterovo chování považovala za chválihodné, ale teď mi připadá jeho pokrytectví příšerné. Nemám náladu za ním chodit. Přesto se vydám stejným směrem. Ne že bych ostatním splátcům nevěřila, ale Kapitol se nás bude snažit zneškodnit, a tak se nechci stát snadným terčem. Slézám z podstavce a tím, rozpohybuju i všechny zbilé splátce, kteří do teď zřejmě nepočítali, že se vůbec ještě pohnou. Též jsem očekávala, že po našem proslovu se od někud vynoří mírotvorci či smečka mutantů, kteří nás do jednoho povraždí. Ale to se nestalo a my jsme na živu. Prozatím.

————————————————————
Tak jo, doufám že vás tato kapitola překvapila a budete číst i budoucí.

Momentálně neplánuju vydávat kapitoly pravidelně, ale co není může být :D

Zatím Čauky pa♥️