Změna je život

1. Špatná zpráva

Milý deníčku vždy jsem chtěla zaznamenat změny v mém životě. Nikdy jsem ale netušila, že budu muset prožít tak strašnou změnu. Vše začalo dne 23.1 roku 2015 když jsem byla v deváté třídě bylo mi 16 let a bydlela jsem v centru Prahy. Z holkami jsme měli skvělou partu.Všechny jsme si říkaly zkratkami a byly jsme čtyři. Ann (Anna), Hell (Helen), Jull (Julie) a já Ell jménem Elena. Táta mě chtěl pojmenovat Eliška a mamka Elizabeth tak jsem Elena. Neměla jsem ale ráda když mi někdo říkal Elen.

Bylo několik týdnů před jarními prázdninami. Seděla jsem ve škole vedle Ann a těšila se, že půjdu s holkami nakupovat. Byl zrovna zeměpis a já se zamyslela nad jarními prázdninami v tom...."Slečno Smithová (přímení jsem sdělila po svých příbuzných z Ameriky) posloucháte mě vůbec". Než jsem stihla cokoliv říct už se na mě koukala celá třída. Vykoktala jsem ze sebe jen. "Ano, jen jsem se trochu zamyslela". Pan učitel se podíval vražedným výrazem, ale radši se otočil k tabuli .Další hodinu byla chemie. Měli jsme pana učitele Joudu, který byl moc hodný. V půlce chemie mi přišlo psaníčko od Davida. Půjdeš dneska ven? Kluci mě moc po pár dětských lásek nezajímali a tak jsem na něj zavrtěla hlavou. Další hodinu jsme měli občanskou výchovu, kde si čtvrtina třídy kreslila, čtvrtina spala, čtvrtina si z někým povídala a čtvrtina dávala pozor. Já si povídala s Ann. Konečně zazvonilo. Běžely jsme s holkami rovnou do města, protože obědy ve školní jídelně se jíst nedali. Zašly jsme na oběd do Kebabu. Po obědě jsem konečně šla z holkami na jarní nákupy oblečení a netušila jsem, že se vše za nedlouho změní. "Holky koukejte na ty boty". Křičela Hell na celou Pařížskou ulici.Hned jsme běžely do obchodu. "Mám si zkusit modré nebo černé kalhoty"?. Křičela jedna přes druhou. Já se zastavila u šatů a sukní to byla moje partie. Podívala jsem se do peněženky kde bylo díky rodičům spousta peněz. Popadla jsem nějaké oblečení a šla do kabinky. Vyzkoušela jsem si červené šaty ale nesedli mi. Když jsem si zkoušela poslední šaty slyšela jsem hrát svojí oblíbenou píseň od Taylor Swift .Mojí skvělou náladu, ale vyrušilo zapípání mobilu. Vyndala jsem ho ze své kabelky a na obrazovce bylo napsané: Dnes přijď brzo domů zlatíčko. Pa mamka. Trochu jsem se polekala proč musím být brzo doma, ale odepsala jsem jí : Ok do 5 jsem doma. Koukla jsem se na mobil a bylo půl páté. Dozkoušela jsem oblečení popadla jsem bílé šaty a puntíkovanou sukni a vyšla jsem z kabinky. Ann už stála u pokladny, Jull si vybírala sluneční brýle a Hell seděla u bot. Zaplatila jsem a rozloučila jsem se z holkami. Bylo skoro pět tak jsem přidala do kroku. Vběhla jsem do dveří paneláku a přivolala výtah. Nastoupila a jela do 4 patra. Otevřela jsem dveře od bytu. Pár váz a věcí bylo naskládáno v krabicích. Řekla jsem si, že asi mamka dělá jarní úklid. Byt jsme měli poměrně velký a moderně zařízený. Mamka mě vesele přivítala. Šla jdeme do pokoje a vyndala jsi nové oblečení z tašek. Začala jsem si dělat úkoly a pořád mi v hlavě nehrálo proč jsem musela být brzo doma. V tom na mě táta zavolal. Elenko pojď sem. Celá rodina už seděla na pohovce.Bude to asi vážné, když je tu celá rodina. Dvacetiletý bratr Kristián, který bydlel v Praze sám blízko u školy, ale občas zašel i k nám. Bohužel mám i sestru, dvanáctiletou Anastázii , ale říkám jí Aneta. Sedla jsem si na kraj pohovky a táta se na nás podíval a začal říkat...

Tak tohle je první kapitola je trochu divná a krátká, ale příští bude doufám lepší.