Změna je život

5.Angelika

5.2 Milý deníčku....Dnes jdu po třetí do školy po včerejšku jsem zvědavá a zítra je koncert Edda Shearena a já ještě nevím jak se tam dostat. "Elen dělej je čtvrt na osm". Zaslechla jsem z kuchyně. Běžela jsem dolů a hodila do sebe snídani. Ange za chvíli zazvonila. Otevřela jsem a pozvala jí dál. Šly jsme do mého pokoje a já si vzala na sebe šaty. "Elen takhle na vesnici nezapadneš musíš si vzít kalhoty". Řekla rázně Ange. Vzala jsem si tedy leginy a cardigan a vyrazily jsme do školy. Před školou mě Ange objala a řekla, že se sice moc neznáme, ale budeme skvělé kamarádky. Každá jsme šly do své třídy. Dnes jsem pokukovala jestli je tam ten Angelin Petr. Seděl v poslední lavici a měl přes hlavu kapuci. Sedla jsem si na své místo vedle Káti. Úplně jsem zapomněla. Slíbila jsem jí a Báře, že budu v jejich partě. "Ahoj Elen". Pozdravila mě Bára." Tak co jsi včera dělala". Ptala se jedna přes druhou."Noo, já, bylo, noo, nevolnost, moc ráda vás vidím". Vykoktala jsem ze sebe. Nechtěla jsem jim lhát, protože chci mít ve třídě kamarádky, ale Angi je důležitá. Moje přemýšlení vyrušil dívčí hlas. "Ahoj já jsem Vendy a patřím tady k holkám a teď i k tobě do party. V pondělí mi nebylo dobře". Už jsem vážně nemohla. Vendy na tom z vzhledem byla na úrovni křečka. Nějaká zrůda na hlavě  a kšandy. Popraskané rty a podkolenky. To Angi se alespoň uměla jednoduše oblékat a i malovat až na světlé obočí a levnou rtěnkou na zubech. Celý den jsem z holkami nějak prožila. Po škole jsem nikde nemohla najít Angi. Z mého batohu se ozvala písnička od Taylor Swift vytáhla jsem mobil. Neznámé číslo. "Haló." opatrně jsem řekla do mobilu. "Ahoj tady Angi ráno jsem si půjčila tvůj mobil, když ses oblékala".

Řekla pobaveně Angi. "Mrcho, kde jsi ? Já na tebe dávno čekám před školou." Řekla jsem trochu naštvaně." Promiň to mě mrzí, ale mám dnes ještě oběd za půl hodiny vzadu u sochy". Řekla Angi a položila. Obešla jsem školu a našla sochu jakého si pána. V dějepisu moc nevynikám. Sedla jsem si o kousek dál na zábradlí, pustila si písničky a  čekala. Zavřela jsem oči a zapomněla, že sedím na zábradlí. Spadla jsem dozadu. Přiběhl krásný kluk a zeptal se jestli mi nic není. Jak z romantického filmu. Ne nebudu lhát tak to nebylo. Spadla jsem a všichni kluci se začali smát. Rychle jsem se zvedla a doufala, že přijde Ange. Kluci kteří se smáli stáli opodál a pořvávali. "Padavko". Nebo "No jo holka z Prahy." Nic jsem neříkala jen tiše stála. Ange konečně přišla. "Ahoj Elen tak co budeme dnes odpoledne dělat ? " Vyklopila Ange. Dlouho jsme se domlouvaly, ale nakonec jsme usoudily, že bude nejlepší jít k Ange tam se naučit a pak ven. Za chvíli jsme došly k Ange. Měla podobnou barabiznu jako my, možná trochu menší. Pokoj měla sama protože její mladší čtyřletý bratr Tom spal ještě u rodičů. Pokoj měla zajímavý. Zelené zdi a fotky z koňmi a krávami. Tisíc úkolů na stole a další věci. V tom jsem si všimla na nástěnce výpis složitých prací. "Ange proč musíš uklízet prasata, krávy, venčit psy a starat se o spoustu cizích  zvířat." Zeptala jsem. Odpověděla mi. "Na konci deváté třídy se pořádá zájezd do Paříže, ale rodiče mi nechtěli dát peníze. Tak si vydělávám."

Do půl páté jsme se učily a pak jsme šly ven. Mamka mi volala ať se stavím doma. "Tak v pět na hřišti pa." Slyšela jsem od Ange než odešla. Doma mě přivítal brácha. Mám pro teve překvapení Elenko. Když jsem to uviděla. Nemohla jsem dýchat."To snad ne." Byla moje poslední slova.
Doufám, že se kapitola líbila