Změna je život

7.Kde to jsem ?

Když mi Hell vynadala objala jsem jí a řekla, že pořád bude moje zlatíčko.

Koupily jsme dvě fanty a vyrazily zpět k holkám bylo tam spoustu lidí a Ann na nás mávala odněkud z prostředka. Pomalu jsem šla za Hell cpaly jsme se k nim dopředu, ale někdo mně strčil. Spadla jsem na zem a pokoušela jsem se zvednout. Hell tam nebyla a všude byly davy lidí. Do toho začal zpívat předskokan na pódium a lidi začali křičet to už bylo moc. Začala se mi motat hlava. Nemohla jsem to vydržet. Pomalu se mi klížili oči jako když někdo usíná.

Otevřela jsem oči, ale kde to jsem ? "Haló" nikde nikdo. Přiběhla nějaká slečna v bílém. Znovu jsem se zeptala kde to jsem.

" V nemocnici zlatíčko. Na koncertě si spadla na zem, uhodila jsi se do hlavy a pak omdlela. Nějaká paní zavolala pořadatelé opodál a ty zavolali sanitku. Koncert měl přestávku. A nějaké čtyři dívky tvrdily, že tě znají. Jely s tebou. Rodiče jsou už na cestě. Ležela jsi tady celou noc a je šest ráno. Tvůj bratr a kamarádky sedí opodál mám je zavolat ? " Vše na mě vychrlila zdravotní sestra. " Jo aha jo chci je vidět." Rychle jsem na vše odpověděla. Přiběhly ke mně všichni. Kristián, Jull,Hell,Ann i Ange.  "Ahoj" řekla potichu Ann.

"Tak ti pěkně děkuji měl jsem se o tebe postarat." Prohodil Kristián.

Chvíli jsme se bavili, jak vše bylo. Asi za hodinku přijeli rodiče. Hned na mě vychrlili. " Jak je ti ",  " nic tě nebolí?" Můžeme jet domů ?"

Na vše jsem zakývala hlavou a řekla, že mně hrozně bolí hlava. Šli si promluvit s doktorem. Jull, Ann a Hell se se mnou rozloučily, protože prý musí domů a do školy.Ange a Kristián u mně seděli dlouho a společně jsme se koukali jak mamka křičí na doktora. Když jsme se vypakovaly z nemocnice do auta, zeptala jsem se táty co říkal ten doktor. Táta se otočil k volantu a řekl, že nic důležitého.

Cestou jsme se trochu hádali, ale nakonec nám bylo odpuštěno. Hlavně Kristián to schytal. Do školy jsme v pátek s Ange nešly a jejím rodičům to bylo celkem jedno. Šly jsme k nám a dlouho si povídaly.

Celý den jsme nějak tak proflákaly.

8.2 Milý deníčku jsem z koncertu zklamaná, protože jsem hned na začátku odjela do nemocnice dnes je sobota. Ange se chystá na brigádu a já jí půjdu pomoct. ....

"Vstávej lenochu líná práce čeká " probudila mně Ange v sobotu v 6:30.

Neměla  jsem slov. Došouraly jsme se do koupelny.Začala jsem se malovat, ale Ange mi vysvětlila, že to dnes bude zbytečné.

"Achjo ty to Ellen asi nepochopíš. To je práce ne přehlídkové molo. Pučím ti pracovní kšandy , gumovku, upleteme si copánky a vezmeme si šátky jako správné venkovanky." Smála se Ange. Moc jsem jí nechápala, ale dnes byla šéfová ona. V 7:00 jsme už byly na nedalekém statku asi 10 minut cesty od mého domu. Nejprve jsme se vydaly nakrmit králíky,kozy,slepice prostě veškerou havěť. Potom mě Ange učila podojit krávu, ale několikrát mě kráva kopla a nakonec po mě Ange chtěla abych to mléko ochutnala. Celý dopoledne jsme pracovaly na statku a na oběd jsme šly k Ange domů. Její rodiče se někam balili. Ange za nimi šla, já radši zůstala v kuchyni a poslouchala jejich rozhovor.

"Ahoj mami kam jedete". Řekla udiveně Ange.

"No na pár dní za babičkou je nemocná ve středu přijedeme pohlídej děti a  máš rozpis věcí co nakoupit no už to znáš." Řekla Ange mamka

Ange se, ale naštvala a začala hádka

"To si děláte srandu 4 děti v jednom domě do toho škola a brigáda kdyby jste mi alespoň dali ty peníze na Francii".

"Ange drahoušku mi tě z maminkou máme rádi, ale musíš se naučit být samostatná a za pohlídání tvých sourozenců ti snad nemusíme platit."

Namítal Ange táta.

Nakonec jsem raděi odešla do koupelny než to poslouchat.

Asi za 5 minut ke mně přišla Ange a  vysvětlila mi jak to u nich doma chodí.

" Když jsem se narodila mamka s tátou byly radostí bez sebe na dítě čekali 10 let a mamce už bylo skoro třicet. Chtěli velkou rodinu a pokoušeli se pořád o děti. Měla jsem krásné dětství, ale když mi bylo devět narodila se mi sestřička Tereza. Už mě trochu přehlíželi, ale nebylo to tak strašné. Když mamce bylo 44 což už je celkem vysoké číslo na děti rozhodli se, že si jedno adobtují. Chtěli i kluka tak si adobtovali dvouletého Tomáška. V porodnici jim řekli, že má ,ale dvojče a to Anetku. Rodiče nemohli odolat a adobtovali si i jí. Bohužel Anetka byla postižená. Rodiče měli hrozně moc práce. Nezvládali to do toho přišli dluhy a pak nám onemocněla babička.Což bylo pro mě hrozné, protože je to jediná osoba z kterou si rozumím.Rodičům bylo už skoro padesát a mamky sestře mojí tetičce 35. Při porodu mé sestřenice umřela a mamka si mojí sestřenici Josefínku vzala do toho všeho na starost. Už uběhl rok a je to celkem v klidu Anetka se celkem léčí ,ale musí brát každou chvíli prášek je to 24 hodin práce. Tom chodí do školky a Teri do školy. Josefínka do jeslí a Anetku může hlídat druhá babička, ale o víkendu je to mor." Vše mi vyložila Ange. Napadlo mě, že uděláme oběd. Uložíme děti a Ange tu s nimi zůstane já mezitím poběžím pracovat na statek. Vše jsme udělali a o hodinku později jsem už byla na statku. V hlavě si mi pořád točila Ange má to v životě tak těžké. Moje rozjímání o životě vyrušil chlapecký hlas. " Ahoj ty jsi tu nová ? " Podívala jsem se před sebe a uviděla ho. Ange mi říkala, že tu dělá krásný kluk který se jí líbí,ale tak krásný. Kostkovaná košile světle hnědé vlasy.Modré oči. "Aaano pomáhám tu dojit krávy." Vypadlo ze mě. Bylo mi to jasné ten kluk musí být můj. Zatím jsem všechny kluky které jsem chtěla získala. Tak to zkusím i tady.

"Nechceš jít někdy do pizerie." Zeptala jsem se jako to dělám po každé je mi jedno ,že se ptám já i když by se měl ptát kluk.

" Co prosím ? Děláš si srandu ty si jako myslíš, že když si z města a neumíš dojit krávu mě hned můžeš zvát ven jo a Pizerku tu nemáme." Řekl. Stála jsem tam jako sloup a nevěděla co dělat. Naštěstí

najednou.....