Jednoho teplého večera

Jednoho krásného a klidného letního večera v jistém sídelním městě království Sparty se princ Hyakinthos rozhodl, že si po dlouhém dni odpočine na terase, kterou měl propojenou s komnatou. Předklonil se, opřel se o kamenné zábradlí a podíval se dolů na nádvoří, kde se připravovala jeho zítřejší oslava narozenin. Chtěl se jít projít za brány paláce, ale panovníci mu to zakázali. Když jim řekl, že by mohl požádat boha Apollóna, jestli by mu nedělal doprovod, napomenuli jej, aby ho s něčím takovým neobtěžoval. Tak tedy stál na terase, jemný západní větřík čechrajíc jeho černé, krátké a vlnité vlasy, a v duchu vyslal drobnou modlitbičku k bohu Apollónovi, ve které jej prosil, ať za ním přijde. Netušil však, že ji vyslyší tak rychle, a proto jej překvapilo, když ucítil lehké pohlazení po jeho vyšpuleném pozadí. Trochu vyděšeně se rozhlédl, a když se princovy zelené oči zastavily na jeho milovaném bohovi Slunce, světla a hudby, rozzářily se jako olympijské pochodně. ,,Volal jsi, krasavče?" zeptal se svým okouzlujícím hlasem Apollón a Hyakinthos se zářivým úsměvem přikývl a objal ho, což mu blonďák opětoval a do ucha mu pošeptal: ,,Celou noc jsem jenom tvůj. No, vlastně akorát ráno musím vyjet se Sluncem na oblohu, však to znáš." Poté se od něj odtáhl, zahleděl se mu do očí, pohladil ho po temných vlasech a políbil jej na rty. Nejprve jemně, ale postupně nechali oba do jejich polibku proniknout vášeň. Nebo jim k tomu dopomohla Afrodita, těžko říct. Apollón posadil Hyakintha na plochou desku zábradlí a vkradl se mu mezi nohy. Začal mu polibky obsypávat krk. Po chvíli se od něj odtáhl a navrhl mu, zda-li by se s ním nechtěl podívat na pláž. Když mu to jeho princ odkývl, Apollón se usmál, popadl ho za ruku a luskl prsty. Najednou se vedle terasy objevil zlatý kočár tažený dvěma pegasi. ,,Páni, to je krása!" vydal ze sebe Hyakinthos a Apollón mu pomohl do něj nastoupit. Pak si naskočil za ním a nařídil pegasům, ať je zavezou na pláž.

* * *

Oba vystoupili z kočáru a po hebkém písku došli až do bodu, kde se střetávala voda s pískem. ,,A všechno nejlepší k narozeninám, lásko," pošeptal mu Apollón stojící za ním do ucha, na které jej následně políbil. ,,To už je druhý den?" zeptal se překvapeně princ a bůh souhlasně zamručel a víc se na něj natiskl. ,,Přesně půlnoc, drahý," dodal ještě Apollón. Poté jen společně naslouchali šumění moře kolem jejich nohou a užívali si přítomnost toho druhého. Zpovzdálí je však pozoroval jistý žárlivý bůh západního větru, Zefyros, jehož přesvědčení, že pokud Hyakinthos nebude jeho, nebude ničí, začínalo přerůstat zdravý rozum. Ale o tom až někdy příště.

Konec!