Nic. Nikde nikdo. To jsem viděl když jsem stál v uličce, asi jsem ho ztratil z dohledu. To jsem toho teda moc nedokázal.. Povzdechnul jsem si a pomalým krokem jsem mířil domů.
Neznám3 číslo:
Jak sis na mě užil pohled? :)
Asi jsi mě moc dobře neviděl že?Me:
To není vtipný, proč jsi mě sledoval?Neznámé číslo:
Proč asi.
Říkal jsem že jsem všude kde ty, teda když jsi doma tak nejsem u vás doma, ale poblíž :)Me:
To je super vědět, proč zrovna já?Neznáme číslo:
Jsi krásný, roztomilý a lehce bys šel využít. Jen si představ svojí smrt, co ty na to?Me:
Psychopate. Díky jsem mladý a chci ještě žítNeznámé číslo:
No uvidíme jak dlouho živí vydržíš :)To by stačilo. Vypl jsem mobil a rychlejším krokem přišel do ulice kde bydlím s klukama. Přišel jsem potichu do domu a málem jsem zařval když se všechny pohledy dívali na mě. "Jsi v poho Tae? Kookie nám to řekl" obejmul mě Jin a smutně se usmál. "Jsem, byl to jenom nějaký normální kluk" falešně jsem se usmál a odešel k sobě do pokoje. "Normální?" Zeptal se Kookie, který šel za mnou do pokoje. "Jo, však mi nic neudělal" podíval jsem se na něj. "No hlavně taky ani nechtěl, sledoval tě Tae. To normální lidi nedělají" sedne si na mojí postel. "Ale v klidu, nic se neděje ano?" Usmál jsem se na něj svým úsměvem a pohladil ho po vlasech. "Fajn...jen prosím, dávej na sebe pozor" usmál se na mě Kookie a odešel. Zakroutil jsem nad tím hlavou a spadl jsem na postel. Co teď jako? Zamyslel jsem se a po chvíli mě napadlo se jít vysprchovat, taky proč ne že jo. Vzal jsem si oblečení a zavřel jsem se v koupelně. Sundal jsem si svoje dosavadní oblečení a vlezl do sprchy kde jsem zapl příjemně teplou vodu. Sedl jsem si na kachličky a zavřel oči. Rád ve sprše přemýšlím. Po chvíli jsem vylezl a usušil se. Poté jsem se převlékl a trošku se upravil. "Tae?" Zařval na mě Joon za dveřmi. "No?" "Nechceš jít s námi ven?" Vylezl jsem z koupelny a podíval se na Joona. "Asi ne, děkuju. Užijte si to, já se trošku prospím" usmál jsem se a Namjoon jenom přikývl. "Dobře řeknu to klukům" usměje se a rozejde se směrem dolů. Povzdechnul jsem si a šel jsem do svého pokoje kde jsem se zachumlal do postele a následně i pod peřinu. Samozřejmě někdo musel zaklepat. "Tae? Nechceš abych tu s tebou zůstal?" Hobi.. "Ne díky Hyung, užij si to. Já se nějak zabavím" uchechtnu se a jedním očkem se podívám na Hobiho. "Dobře, užij si to tu Hyung!" Zasmál se Hobi a odešel. Po chvíli jsem uslyšel zavření vchodových dveří a já tedy usoudil že jsem doma úplně sám. Začínal jsem usínat dokud jsem neuslyšel jak někdo přímo agresivně bouchá do dveří. Rychlostí blesku jsem tedy vstal a běžel ke dveřím, které když jsem tam doběhl jsem otevřel. No skvělý, nikde nikdo. Blbý vtípky. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a zavřel jsem dveře. Šel jsem si do kuchyně pro něco k pití a sednout si k telce. Kdyby mi někdo nenapsal.
Jungkookie ✨:
Tae? Jak to jde doma? Jsi v pohodě?Musel jsem se nad tím usmát fakt toto je starostlivý človíček.
Me:
Neboj Kookie jsem v pohodě, doma je to
fajn..
ČTEŠ
So show me, I show you [Taekook]
Misterio / SuspensoSkupina sedmy kluků s názvem BTS. Patří k tomu, sláva, fanoušci atd. Ale jsou tu i lidi, kteří chtějí jednoho pro sebe A ostatní by klidně zabili za to že se jeho 'oblibeného' někdo dotkne. V tomhle příběhu to zažívá Tae. Otázka jak to dopadne? BEZ...