Probudilo mě zvonění velkého zvonu na věži.To zvonění už mi začíná lézt na mozek. Každý den vstávám v tu samou dobu na tom samém místě,a čekám že se z mého vězení dostanu,že mě třeba někdo adoptuje, co já vím.
Ale ono nic.
Vyhlídla jsem z okna. Naskytl se mi pohled na krásné jezero před mým vězením:Sirotčincem svatého Petra. To místo jsem nesnášela. Tak ráda bych se alespoň jednou podívala za pozemek sirotčince ,jen se třeba vykoupala v tom krásně modrém a čistém jezeře.
Ale nemohla jsem. Rodinu vůbec neznám, pozítří to bude patnáct let co mě nechali přede dveřmi sirotčince a vypařili se. No nic asi jsem prostě odsouzena tu žít.
Oblékla jsem si bílou halenku a šaty s laclem. Oblečení jsem neměla hrozné, ale zato se spoustou záplat.
Pomalu jsem vyšla ze dveří a srazila se s naší "opatrovnicí "Annou.
"Moc se omlouvám" Pípla jsem
"Už máš být dávno připravená, mazej do kotelny zatopit" okřikla mě
"Ano paní" zase jsem pípla a rychle jsem se vypařila z jejího dohledu.
ČTEŠ
Elfia
FantasyDívka jménem Lexi vyrůstá celý život v sirotčinci,ale jednoho dne ji unesou a ona objevuje magický svět Zjistí,že všechno není jak se zdá a že asi není tak obyčejná dívka...
