anime oneshots

Neopouštěj nás nishinoya x reader

(Y/N) Tvoje jméno
Seznámení : Jsi manažerkou volejbalového klubu karasuno a máš přítele Nishinoyu a bratra Sugawaru❤️

------------------------------------------------------
Poslední dobou to s Noyou není jako dřív. Nemluvíme spolu tolik. A ani se tolik nepotkaváme až na volejbalový klub. A když už spolu mluvíme tak se ke mě chová chladně. Takhle je to už týden a já furt přemýšlím co jsem udělala špatně. Dneska je zase trénink, ale přemýšlím, že tam nepůjdu. Volejbal miluji, ale poslední dobou je to též divné. Daichi a tak se se mnou skoro nebaví. Když jsem podpořím v zápase tak jsou normálně štěstím bez sebe, ale teď? Nic. Jediný s kým se dá normálně bavit je Ukai a sensei. Volejbalový klub jsou mý přátelé. Kamarády nemám a ani nejsem moc populární. Po škole se vydám hned domů, aby mě kluci nespatřili. Ale ještě nejdřív se vydám za Ukaiem a senseiem do haly. Vždy poznají když mě něco trápí a můžu se jim svěřit. Přesto, že je mezi námi menší věkový rozdíl tak jsou něco jako kamarádi.
*Děje se něco? Něco v týmu?*
Jen se trochu zarazím nad tím jak je Ukai všímavý, ale hned se vrátím do reality. *No... Ehh... Ne tak úplně, ale jo* *Povídej* ukázal na lavičku abych se posadila a já uposlechla.
* Není to jako dříve. Tým se se mnou nejspíš nechce bavit. Páč když už nabídnu konverzaci tak odpovídají jednoslovně. To samé s Noyou. Aspoň týden mi přijde jako kdyby se my vyhýbal. Moc se mnou nemluví a když už jo, chová se ke mě tak nějak... Chladně... Nebo nevím jak to popsat. Jako bych ho nezajímala.* Ukai a sensei počkali jestli budu pokračovat. *No můžu jim něco říc...* *Nene to nemusíte, je to moje záležitost, jen se chtěla svěřit a omluvit, že dnes nepřijdu*
Nahodila jsem falešný úsměv  *nashledanou* dodala jsem a odešla domů.

TRÉNINK

Pohled Nishinoya:
Hrozně jsem se těšil na odpolední trénink. Pobíhající hyperaktivní zrzek po tělocvičně nebo věčně naštvaný Daichi nebo na (Y/N). Poslední dobou se hodně soustředím na volejbal, takže na (Y/N) nemám moc čas. Trénink už začal, ale (Y/N) nikde. Občas se stávalo, že přišla déle, ale málokdy. *Daichi neviděl si (Y/N)?* Přišlo mi jako kdyby mě ignoroval, ale soustředil se na míč. *Ne, proč?* Zvedne jedno obočí, jako kdyby nechápal otázku. *No dneska jsem ju ještě neviděl a ještě tady není.* To je pravda, protože není u mě ve třídě nemůžu ji často potkávat. *Zeptej se Ukaie, třeba bude něco vidět* jakmile to dopoví kývnou a jdu za trenérem. *Nevíte co je s (Y/N)?*
Vyruším ho, ale hned ke mě vzhlédne. *Ano stavovala se tady po škole. Dnes nepřijde* Řekne s klidem jako by to byla normální věc. *Jakto?* Nechápavě na něj pohlednu, páč to nebyla u (Y/N) normální věc. *Zeptej se jí ty. Jsi snad její přítel noya, ne?. Tak se o ní trochu zajímej! A ne jen o sebe?* Když to dořekl vstal a odešel ven dát si další cigaretu. Přišlo mi, že je trochu rozrušený. Jak se starám jen o sebe?! Vždyť se starám i o svůj tým!

ZPÁTKY (Y/N):
Díky bohu doma na nikdo nebyl neměla jsem vůbec náladu na nic a nikoho. Nevím co mě to popadlo, ale jakmile jsem vešla do pokoje jsem se rozbrečela. Můžu za to já, že se mnou nemluví? Udělala jsem jim něco? Miluje mě Noya ještě? Protože já ano... Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale do reality mě přivedlo ťukání na dveře a moje jméno. *(Y/N)? Jsi tam?* Ah suga. To už je tolik hodin že se vrátil z tréninku?! *Jojo... Jsem tady.*  Snažila jsem se znít v klidu, protože odešel.

DALŠÍ DEN

Byl den kdy se konalo interhigh a hrálo karasuno proti Shiratorizawa.