Kronika Sedmi Světů

Opět se setkáváme

Noc byla ještě mladá, drobné tečky na nebi obklopovaly svého pastýře, chladný měsíc dohlížející na poklidné spící město.

Až podezřele poklidné spící město.

"Nebudou se tví rodiče zlobit?"

"Nemusíš se bát, již jsem s nimi mluvila přes krystal. Podle nich tady budu v bezpečí více, než kdybych se teď po večerech potulovala ulicemi."

"Sss tím naprosssto sssouhlasssím. Tady jsssme pod ochranou akademie, Pod ochranou těch nejlepššších,"

Dvě postele v místnosti a tři osoby na jednu noc. Marie a Shira měly spát na jedné posteli, zatímco Ish'khar měl postel druhou.

Ještěran držel svou kočičí kamarádku v objetí na posteli patřící holkám. Pokoušel se uklidnit roztřesenou Shiru, která se ještě nemohla vzpamatovat ze ztráty jejich kamaráda.
"Ještě včera jsme s ním mluvili...a teď je pryč..."
"Byl to náročný den, zkusss zavřít oči, odpočinout sssi..."sám viděl, jak vyčerpaná Shira je. A ni se nedivil. Výuka byla dnes odlehčená, ale příchod nového kantora všechny tři znepokojil, otřásl jimi, podivným způsobem byl dnešek více vyčerpávající, než kterýkoliv jiný den.

"Nemohu usnout...ty sny...nevydržím to..." Kníkla. Ještěran ji obejmul jednou rukou, svou druhou dlaň položil mezi její špičaté uši a něžně jí hladil. Tohle místo milovala nejvíce a počin jejího kamaráda jí zvedl náladu. Tedy alespoň trochu.
Rozhodně jí to pomohlo uvolnit tělo a ponechat svou mysl odpočívat v náruči modrého šupinatého tvora.

"Doktor Daemon mi nedávno předal silnější léky. Jestli nepomáhají tvé, ráda se podělím o ty své" Marie opatrně vzala huňaté dlaně s drápky své kamarádky.
Shira zvedla pohled k ní, jen lehce přikývla.

"Zkusím to...děkuji ti," slabě zavrněla, Ish'khar nepřestával s péčí o to příjemné místečko na hlavě, na což si rozhodně nestěžovala.

*krá*

Marie sebou cukla, když hrozivý zvuk se roznesl jejich pokojem. Opeřený tvor popadl do svých drápů koženou tašku patřící Marii, jeho křídla rozvířila trochu prachu na stolku, "Ne to je moje!" ohnala se rukou po své tašce, než ho ale stihla chytit, odletěl z pokoje.
Neletěl ale daleko, čehož si Marie všimla okamžitě.

"To-to byl-" Shira se otřásla, hlava naplněná těmi nejhoršími představami.

"Neboj Ssshiro...nezapomínej, jsssme tady v bezpečí, pod dohledem těch nejlepššších mágů mezi sssvěty," opatrně ji poškrabkal za krkem, díky čemuž zavrněla a její tělo se lehce chvělo potěšením.

"Nemyslím si, že to bylo to, co si myslíme," podotkla Marie, která akorát sledovala okno na vzdálené straně akademie. Okno, do něhož tvor odletěl.

Opatrně zavřela okno jejich pokoje, aby nedošlo k dalšímu incidentu, který by je všechny znepokojil.

"Proč jsi jen letěl tam?"

"Daemon mi svěřil ten lék. Je to naše jediná možnost, jak se zbavit těch příšerných snů," s těmito slovy byla odhodlána zjistit, co se zde odehrávalo. A rozhodně tu něco nesedělo.
"Marie počkej, není to bezpečné," Ish'kharova ruka se natahovala ke dveřím, jako by se jí ještěran pokoušel chytit.
"Budu opatrná, nebojte se," dívenka se na oba slabě usmála, sama si nebyla jistá, co jí tam venku za dveřmi pokoje čeká.
Mohl tam čekat ten tvor, ale také tam nemuselo čekat nic. Mohla se dostat do problémů s noční hlídkou akademie, ale také nemusela. Mohlo jí to stát život...
Přesto vykročila z pokoje a halou zamířila ke svému cíli.