Kronika Sedmi Světů

O kočkách a démonech

Výuka se blížila ke svému konci.

Tento den byl obzvláště vyčerpávající. Už jen proto, že co bylo ještě odbití zvonů zpátky krásným počasím se velice rychle změnilo na šedivá mračna a silný déšť.

Mnoho lidských dětí bydlících mimo akademii raději zůstaly u svých přátel na pokoji, než se silná bouře přežene.

Ponuré to počasí pro ponurou událost. Zatímco v srdcích některých byl mladík cizincem, pro jiné byl dobrým přítelem. A přenést se přes jeho smrt bylo složité.

"Královská rada už údajně pracuje na jeho hledání."

"Slyšel jsem, že to je šílenec, který přišel o svou lásku."

"I tak je to děsivé. Opravdu nás tu ochrání?"

"To nikdo netuší."

Mnoho konverzací se neslo prostorami akademie a schovat se před těmito řečmi bylo velice složité.

Až ve školní knihovně nalezli tři přátelé trochu klidu. Usadili se ke kruhovému stolku z pevného dřeva, jen vysoké knihovny je obklopují a ticho jim dodávalo určitý pocit míru.

Marie však velice rychle upadla do hlubokého přemýšlení ve snaze si vzpomenout co se vlastně stalo. Nebylo to nic hezkého, to věděla jistě.

Její kamarádka Shira byla stále zarmoucená a jejich kamarád Ish'khar nervózně sledoval obě dvě. Chystal se něco říci, ale zaváhal.

Jeho slova by nejspíš neměla smysl. Ani pořádně nevěděl, o čem mluvit.

Silná rána otřásla všemi třemi, jak blesk udeřil poblíž města. Shira se v tu chvíli tiskla na svého kamaráda, její bílá srst byla naježená. Bála se.

"Takže..." Marie chtěla začít, než si čehosi všimla.

Její oči nyní sledovaly štíhlou dámu ve zdobených šatech. Procházela se knihovnou, její ruka ladně bloudila po obalech knih, cosi hledala.

I Ish'Khar a Shira si jí nyní všimli.

Setkali se s pohledem dámy.
Její rudé oči se zdály být zprvu chladné, Shira v nich ale cosi spatřila. Něco, co nedokázala popsat slovy, ale cítila to.

"Možná bude něco vědět," podotkl Ish'Khar směrem k Marii. Ta ale zavrtěla hlavou, odmítala to riskovat.

"Je to jeho poskok. Určitě jí něco udělal, aby lhala nebo-nebo aby s námi vůbec nemluvila," stále ji sledovala. Dáma odvrátila své oči od tří studentů.

Další blesk ozářil knihovnu a mocný hrom se rozlehl jejím velikým prostorem.

Aishka se ladně obrátila zády ke knihovně, kterou doposud prohledávala a nyní studovala knihovnu vedlejší.

Její bledá kůže a dlouhé havraní vlasy vytvářely skoro až přízračný vzhled, a přesto by málokdo uvěřil, že tato osoba skutečně obývá astrální schránku. Pohybovala se jako labuť na jezeře a kdykoliv promluvila, její hlas zněl jako líbezný hlas sirén.

"To ale nebudeššš vědět jissstě, dokud to nezkusssíššš," popostrčil Marii ještěranský kamarád.

"Nejdu do toho a přestaň na mě tlačit," sykla na něj Marie.

Nastalo další ticho. Jen hlasité bubnování deště a občasný mohutný blesk naplňovaly místnost zvuky, avšak jejich hlasy zůstávaly tiché.