Zero Gravity / Nulová přitažlivost

Ztracená

Seděl jsem v kuchyňce a čekal až Riku dokončí výslech. Mezitím jsem do sebe lil už druhou plechovku coly. Po chvíli ticha si ke mě přisedla Gara. "Hele ty, Logane, co jste vlastně dostali za případ?" zeptala se Gara a upila z mojí plechovky. "Sám nevím ... Byl jsem tak rozhádaný, že jsem ani nějak nepostřehl co máme vlastně řešit." odvětil jsem. "Riku to určitě vědět bude." mrkla na na mě Gara a už jsem viděl jen rudovlásčina záda. "Kde je Logan?!" uslyšel jsem dívčí hlas na chodbě. "Tak a je po klidu ..." vzdychl jsem si. Po chvíli se se sloními kroky přihnala hlasitá blondýnka. "Logane!" křikla a hned si sedla naproti mě. V rukou držela složku s podrobnostmi o případu. "Prý si zase naštval šéfa!" řekla a upřeně na mě zírala. "Jo asi to tak už bude ..." odvětil jsem a dopil zbytek tekutiny v plechovce. "Hmm ... No každopádně byl naštvanej, protože jsi tam nechal tuhle složku a nenechal ho vysvětlit podrobnosti k případu." vychrlila na mě Riku. "Ukaž, podívám se ..." odpověděl jsem a natáhl ruku pro složku. Riku mi ji doslova vrazila. Otevřel jsem složku a začal ji nahlas číst. "Takže případ zmizení neznámé holky. Hmm ... Lidé kteří u incidentu byl tvrdí, že ji sebral přízrak. Na místě činu nezůstaly žádné stopy?!" četl jsem nahlas. "Třeba to byl vážně přízrak." řekla Riku. "Jo jasný, tak tam doletíme na jednorožci, ne?" řekl jsem sarkasticky. "Riku, prober se. Nic takového jako přízraky neexistuje. Bude lepší, když zajedeme na místo činu a porozhlédneme se po okolí. Někde nějáká stopa zůstat musela." řekl jsem a už se zvedal ze židle. Zmáčl jsem plechovku a hodil ji do koše. Poskládal jsem papíry zpátky do složky a podal ji Riku. "Tohle svěřím tobě, tak to neztrať." rozhodl jsem. Riku jen přikývla, vzala složku a šla za mnou. "Tak hodně štěstí!" zasmál se Ren když jsme procházeli chodbou. "Hmm, dík." zamumlal jsem a bez věnování jediného pohledu mimo cestu jsem šel dál. Došel jsem k autu a začal hledat klíčky. "Kde jsem je sakra nechal?" nadával jsem si. Po delším hledání jsem je našel. "Jste vážně vtipný Garo a Rene." zaklel jsem si a nasedl do auta. "Riku dělej!" pronesl jsem podrážděně, protože ona tam jen stála a čuměla na mě. Sedla si na místo spolujezdce. "Hele, Riku, jak se vlastně jmenuje ten případ?" zeptal jsem se a startoval auto. "Ztracená, proč?" odvětila Riku. "Ale jen tak ..." odsekl jsem a zamířil na místo činu.

Obrázek - Riku