Zero Gravity / Nulová přitažlivost

Tara Colin

Vyběhl jsem ze stanice aniž bych Riku o něčem informoval. Věděl jsem, že jet autem by bylo moc nápadné obzvláště, když ví které mám. Vzal jsem to tedy sprtintem. Ulici před hotelem jsem zpomalil a našlapoval opatrněji. Pro jistotu jsem si ruku přiložil na opasek se zbraní. Opatrně jsem nahlédl za roh. Ze stříbrnobílého sporťáku právě vystoupila dívka. Měla černobílé vlasy, oblečení a oči plné tmy. Zamknula auto a zamířila do hotelu. Opatrně jsem šel za ní. Zastavila se na recepci. Abych nevzbudil podezření, sedl jsem si na židli a "četl noviny." Něco mezi sebou s recepční prohodily a Tara poté zamířila s klíčky od pokoje k výtahu. Chvíli jsem počkal a poté vyrazil za ní. Udržoval jsem si bezpečný odstup. Mířila do 21. patra. Neměl jsem na výběr a vzal to po schodech. Dorazil jsem a uviděl právě zavírající se dveře 16. pokoje. Sedl jsem si na schody a přemýšlel co dál. Zaručeně to byla Tara. Vzal jsem telefon a zavolal na stanici. "Logane? Kde jsi?!" ozval se hlas Riku. "Jsem v tom hotelu, čtyři ulice od stanice." odpověděl jsem. "Gara právě našla důležité informace ohledně Tary Colin! Pravým jménem Tara Anderson, 26 let. Nevlastní sestra Misaki Colin, adoptovaná. A teď ta nejdůležitější informace! Tara byla na ---" Spojení vypadlo. "Riku? Halo! Riku!" snažil jsem se hovor obnovit, ale stále byl slyšet jen šum. Vzápětí se za mnou ozvaly kroky, ale než jsem stačil zareagovat, měl jsem před očima temno.

Probral jsem se a mžouravým pohledem hledal kde jsem. Ruce i nohy jsem měl přivázané k židli a místnost osvětlovalo jediné okno za mnou. Moje zbraň, papíry, průkaz ... všechno bylo pryč. Ze tmy přede mě vystoupila osoba s psychopatickým úsměvem. "Sedí se pohodlně, Logane?" zasmála se. "Proč to děláš, Taro? Proč? Sama víš, že jsi nemocná!" křikl jsem na ní. "Nejsem!" štěkla a praštila mě do tváře. "Už je pozdě, Logane. Brzy se přidáš k Misaki!" zavrčela na mě a šla k poličce. Sebrala z ní kožené pouzdro a roztáhla ho přede mě. Byly tam všechny možné mučící nástroje. "Tak čím začneme?" pozvedla ke mě hlavu. V očích jsem měl strach. Moje obavy se naplnily a moje tušení bylo pravdivé ...

Obrázek - Tara Anderson