Vampire Story

Kapitola první

Jmenuji se Renesmí a právě sme se s mojí rodinou přistěhovali do Anglie. Bohužel nejsme normální rodina, jsme totiž upíři a přistěhovali jsme se sem kvůli mojí střední škole. Kdysi jsme žili v Itálii a jelikož jsem upírka nemohla jsem chodit na základní školu kvůli tomu, že se máma o mě bála. Tak jsem se učila doma. Ale teď se všechno změní. ,,07:00 crrrrrrrrr'' no konečně je tu ráno, už jsem si myslela, že se toho ranního zvonění nikdy nedočkám. Nejednou do dveří vrazila máma. Tak honem vstávat dneska je tvůj první den v nové škole, řekla máma. Co si vemeš na sebe??. No jelikož to vypadá, že je venku hezky napadlo mě si vzít kraťasy s nějakou košili, řekla jsem. Tak jo ale šup ať už seš dole, řekla máma a rychle byla zase pryč. Ani né za dvacet sekund jsem byla hotová, koukla jsem se ještě do zrcadla a šla jsem dolů. Ke snídani mi máma udělala smažená vajíčka. I když jsem upírka lidská jídla mi nevadí. Rychle jsem to všechno nacpala do pusy, vzala si tašku přes rameno, nazula boty a šla jsem si sednout do auta a čekala až přijde máma. Máma přišla za pět minut, nastartovala auta a vyjela. Taj co jak se těšíš na první den na střední škole? zeptala se máma. Hrozně moc, ale mám trochu i strach. A z čeho? Že něco pokazím. Ale no tak neboj se hlavně se chovej jako všichni ostatní. Tak a jsme tady řekla máma a zastavila. Vystoupila jsem si vzala baťoh přes rameno a pomalu jsem šla ke vstupním dveří do školy. Bylo to trochu divné všichni jako by na mě koukali. Došla jsem až do třídy a sedla si na poslední židli, která byla volná. Když jsem se koukla vedle koho jsem si to vlastně sedla myslela jsem si, že snad umřu. Vedle mě seděl krásnej kluk měl blonďatý vlasy a krásně modrý oči. Ahoj já jsem Nicolas a ty? zeptal se. Já jsem Renesmí, odpověděla jsem. Tak to je krásný jméno a mužů se tě zeptat proč máš tak červený oči? zeptal se. Sakra co mu mám teď říct, aby nic nezjistil, chvilku jsem přemýšlela a pak jsem odpověděla: Noo to mám už od narození máma mi říkala, že jsem měla nějakou vadu, ale vidím normálně. Aha, ale jsou hezký ještě jsem todle nikdy neviděl a usmál se. Tak jsem mu úsměv vrátila. Doufala jsem že todle nikdy neskončí, ale pak se ozval zvonek všichni najednou byli pryč. Dneska máme jenom jednu hodinu a tak jsem vyšla zase ven a nastoupila do auta. Tak jak ses měla? zeptala se máma. Jo šlo to myslela jsem, že to bude delší. A našla si sis už nějaké kamarády? Mami, byla to jen jedna hodina, ale sedla jsem si vedle krásného kluka, ale to ti dopodrobna povím až budeme doma.