Vampire Story

Kapitola sedmá

,, Nikolasi moc se omlouvám ale já nemůžu jít s tebou dneska ven'' řekla jsem si v duchu. Né to je blbý mu to takhle říct řekla jsem si. ,,Tak co už si napsala té mámě''? Můžeš jít dneska ven''? zeptal se mě najednou Nikolas. ,,Ano napsala, ale ven jít nemůžu máme nějaký trable v rodině'' odpověděla jsem mu smutně. ,,Aha nevadí vždyť můžeme jít někdy jindy'' řekl s úsměvem. Taky jsem se na něj usmála a najednou sebou cukla, protože začalo zvonit a tak jsem rychle popadla svoji tašku přes rameno a pádila k mámě do auta.

,, Ahoj mami tak jsem tady co se děje tak hrozného" zeptala jsem se mámy. ,,Rychle šup nastup si !" vyhrkla na mě máma ustaraně. ,,Dobře vždyť už nastupuju, hlavně mi řekni co se sakra děje" řekla jsem. Máma nastartovala auto, šlápla na pedál a rozjela se. ,,Víš proč sme se sem nastěhovali ?" zeptala se mě máma. ,,No kvůli škole ne" řekla jsem udiveně. ,,Musím ti ješte něco říct: když ses narodila tak jsme si s tátou slíbili, že přestaneme pít krev. Ty si rostla jako z vody a tak jsme si řekli, že ti nebudeme lhát a, že ti povíme, že jsi trochu jiná. Rozhodli jsme se, že tě budeme chránit a tak jsme tě učili doma. Všechno šlo jako po másle, ale pak táta jednou přišel domů z práce a oznámil mi, že se ztrácejí lidi, že to má jako nový případ a, že jich je den co den víc a víc co se stratí a táta vyčichal, že v tom mají prsty upíři. A tak sme se rozhodli, že je vyhubíme a taky, že se nám to povedlo, ale lidi nás odhalily a tak jsme museli rychle odjet a tebe sme skusili přihlásit sem na tudle školu kam teď chodíš, protože jsme si mysleli, že už je všemu konec. " Máma najednou zastavila a já se koukla z okna a zjistila jsem, že už jsme doma. Vystoupila jsem a šla dovnitř.
Doma
,,A co se teda stalo ?" zeptala jsem se vyděšeně. ,,Ty upíři se zase vrátily" řekla máma a sklopila hlavu. ,,A jak to víš !?" zeptala jsem se. ,,Dneska ráno se stratila jedna holka a nikdo neví jak" vyhrkl ze sebe táta, který se tam najednou objevil. Najednou jsem cítila jak se mi do očí hrnou slzy. ,, Takže mi chcete říct, že se budeme zase stěhovat ?",,Zatím ne, ale jestli to bude pokračovat tak bohužel ano". To už jsem ale nevydržela a začala brečet a vrhla se mámě do náruče. ,, Já se, ale nechci stěhovat". ,,To mi taky ne, třeba se to vyřeší, třeba jsme se spletli a ta holka se zítra najde". ,, To doufám" řekla jsem a přestala plakat. ,, Nemáš hlad nechceš něco jíst" zeptala se mě ustaraně máma. ,,Ne nemám hlad nejraději bych si šla lehnout",,Tak běž" řekla máma a pustila mě. Já jsem došla nahoru převlíkla se do pyžama, vyčistila zuby a lehla si do postele. Chvilku jsem přemýšlela a pak jsem zavřela oči a usnula.

Tak a máte tu novou kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit. Omlouvám se za chyby.