Vampire Story

Kapitola čtvrtá

A tak jsme dorazili k učebně. Nicolas otevřel dveře a pustil mě dovnitř jako první. ,,sedneš si vedle mě?" zeptal se. ,,no jestli ti to nebude vadit tak klidně jo" odpověděla jsem. On se najednou na mě usmál a tak jsem mu úsměv oplatila. Hodina ubíhala docela rychle. Celou hodinu mi připadalo, že na mě Nicolas kouká, ale to se mi jen zdálo. Když zazvonilo a učitel oznámil, že už můžeme jít, dala jsem si věci do tašky koukla co mám teď za hodinu a čekala až si Nikolas taky zbalí. ,,Tak co máš teď za hodinu?" zeptal se mě. ,,Teď mám hodinu dějepisu" odpověděla jsem. ,,Jeee to je škoda tu spolu nemáme" řekl zklamaně. ,,A mohl bys mi prosím říct kde to je?" zeptala jsem se ho. ,,Jo jasně musíš nakonec chodby, odbočit do prava a je to myslím předposlední učebna" řekl mile. ,,mockrát děkuji" a usmála jsem se na něj. ,,Jo nemáš zač, kdybys ještě potřebovala s něčím pomoct tak řekni a přeju ti hodně štěstí" a taky se usmál. ,,Jo neboj řeknu jsi zatím jediný se, kterým se tady znám a taky ti přeju hodně štěstí". Otočila jsem se a šla na konec chodby a pak doprava. Najednou do mě zezadu někdo vrazil takovou silou až jsem z toho spadla. ,,Promiň moc se omlouvám nechtěla jsem do tebe strčit, já jsem pospíchala na hodinu dějáku a nevšimla si tě tak promiň" řekla ta holka smutně. Myslela jsem, že ji snad zabiju, ale když jsem slyšela tu její omluvu tak jsem si to rozmyslela. ,,Jo dobrý nic se nestalo" a pokusila jsem se o úsměv. ,,Vážně ti nic není?" řekla ustaraně. ,,Ne dobrý a jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se jí. ,,Já se jmenuji Rebeca a chodím jsem teprv pár dní a ty"? ,,Já se jmenuju Renesmí a jsem tu po druhé a máme teď společnou hodinu" a usmála se na ni. ,, Joo tak to je super" a obejmula mě. ,,To je dobře, že ti nic není, víš nemám tu žádné kamarády tak se tě chci zeptat jestli by si se mnou nekamarádila?" zeptala se. ,,No jasně, já abych se přiznala tak taky ne, ale párkrát jsem mluvila s Nicolasem, jestli ho z náš?" řekla jsem s úsměvem. ,,No jasně, že znám kdo by ho tady neznal, je to ten nejhezčí kluk na škole asi každá by ho chtěla, ale pak má ještě dva kamarády Joshe a Patrica a ty nejsou taky špatný, ale je divný, že se s tebou bavil" řekla a trochu se zamyslela. ,,Proč je to divný?" zeptala jsem se jí. ,,No je to trochu podivín, protože se tu až na Joshe a Patrica skoro s nikým nebaví" řekla a usmála se. ,,Páni to je hodin už bychom měli jít na hodinu" řekla jsem. ,,No to jo"řekla. Tak jsme se obě rozběhli. Stihly jsme to jen tak tak. Samozřejmě jsme si sedly vedle sebe. Celou hodinu nám pani učitelka povídala o dnešní době a další blbosti. Po hodině jsem s Rebecou vyrazila na matiku. ,,Taky máš tak ráda matiku jako já?" zeptala se mě Rebeca. ,,Nevím jak ji máš ráda ty, ale já ji přímo miluju"odpověděla jsem a obě se hned začali smát. Nevím proč, ale najednou jsem měla plnou hlavu Nikolase. Proč se se mnou baví když Rebeca říkala, že se tu skoro s nikým nebaví? Jsme vůbec přátelé? Budeme vůbec přátelé? A tak. Když jsme přišli do třídy nemohla jsem si nevšimnout partičky namyšlených holek vzadu, jak neustále na sebe koukají do zrcadla. ,,Co je to za blbý nány?" zeptala jsem se Rebecy. ,,To je Jessica Sťuartová a její dvě kámošky Claudie Joshová a Felície Maxvelová, jsou hvězdy na této škole a každej by chtěl být jako oni" řekla Rebeca. ,,Ježiš ty jsou tak hnusný až je mi z toho špatně" řekla jsem a myslela jsem, že budu zvracet. ,,Bacha na ně, slyšela jsem, že můžou být i nebezpečné" řekla. ,,Já se jich nebojím" a hned jsem si vzpomněla na to, že jsem vlastně upírka a začala jsem se trochu smát. Rebeca nechápala čemu se vlastně směju, tak jsem máchal rukou aby to nechala bejt. Najednou zazvonilo a do třídy přišel pan učitel a začala hodina matiky.