Pondělí ráno. Probudila jsme se, tentokrat jsem se nijak nezdžovala, protože se odpoledne setkám s Kemnou! Má hlava přemýšlí nad Kemnou, ale abych zapůsobila, potřebuju outfit. Ze skřině vyhrabu růžové sexy tílko/croptop a sukni se vzory Haikyuu. Černé podkolenky jsme natáhla ke kolenům. Je mi trochu zima a tak si přez sebe přehodím černou mikinu. V koupelně si namaluju linky, a natočim řasy. Nanesu tlustou vrstvu mascary a korektorem zakryju kruhy podočima. Vlasy si učešu do malého drdolu a lehce ho poníčím tak, že z něj proudí šahouny vlasů. Na nohy si vezmu černé kozačky. Se svým outfitem jsme naprosto spokojena.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,T/J dneska vypadáš senzačně". Každý student na chodbě na mě kouká. Brzy se asi rozteču. Jeden z kluků si musí sešitem zakrýt stojáka. Nenápadně si olízne rty a já na něj mrknu. Promenáduju se po chodbě. Starý pan Herisson, který učí Chemii na mě hodí pohled, kterým naznačuje že mám jít za nim do kanceláře. Když vstoupím pan Harisson mi nabídne křeslo. Jemně mě pohladí po zádech a pak si sedne na křeslo naproti mně. Povitáhnu obočí a pan Harisson si oblízne rty.
P.Harisson:Slečno T/j t/p nemůžete se takhle oblékat. Na to co se vám stalo je to opravdu nevhodné.
Já:Pane Harissone já si můžu nosit co chci. Nemůžete to nijak ovlivnit.
P.Harisson:Slečno vy furt nechápete má slova. Byla jste málem znásilněna, a pak se producírujete po škole v tomhle. Upřímně je to strašně vyzívavé.
Všimnu si že panu Harissonovi stojí. Taková malá boulička v kalhotech. Všimne si kam koukám, a pak si bouličku přikryje sešitem.
Já:Je vidět že na vás také působím. Je mi potěšením že vám kvuli mně stojí. Kdyby jste neměl ty keci o vyzívavosti, a prostě mi řekl že dostanu 1 z Chemie, taky bych vám vykouřila. Svou šanci jste, ale zavrhl. Naschledanou.
Na chodbě už nikdo není. Když se kouknu na hodiny, zjistím že před 5 minutami zvonilo. Vejdu do třídy a propadnu hlubokému přemýšlení o Kemnovi. . . . Sue se rozhodla, že mně doprovodí do kavárny. Nic jsem proti tomu neměla. . . . Když jsem vstoupila, tak se ke mě nahrnula vůně kávy a čokolády. Sue volala mamka tak se odemně odpojila v půlce cesty. Nahlédla jsem za pult, ale stála tam jen Miri jedna z brigádnic.
Já:Miri nevíš,kde je Kemna?
Miri:Proč tě to zajímá?
Já:Dlouho jsem ho neviděla, a přinesla jsem mu brumíka.
Miri:Zlato Kemna je můj, tak se drž dál.
Já:Kemna se nezmiňoval že má holku. Já ho, ale hledám kvuli tomu že mu potřebuju dát toho brumíka. A taky si s ním musím promluvit.
Miri:Je vzadu u popelnic. A pamatuj. Je můj.
Po Miri jsem hodila zlověstný pohled, a nakráčela si za kanceláří k dlouhé ulici s popelnicemi.
KEMNA
Stála tam. U vchodu. Přiběhla ke mně a bezeslova mě obejmula. Já jí objetí oplatil. Ona to pochopí. Určitě. Ona jako jediná. Odtáhl jsme se a podala mi brumíka. Můj Brumík mi podal brumíka. Jak ironické. Rychle jsem si ho od ní vzal a rozbalil. Než jsem se stihl zakousnout, ona byla rychlejší a ukousla mu hlavu. Hodil jsme na ní vražedný pohled a než jsem stačil cokliv udělat políbila mně. Moje srdce po ní touží. Ale kdyby věděla co jí chci říct, nejspíše by to nedělala. Přitiskl jsme se k ní víc a vášnivě jí začal líbat. Otočil jsem si jí proti zdi a polibky jí zasypal krk. Její vzdechy byli plné chtíče. Chtíče po mně. A já jí teď musím říct, že se stěhuji. Že jí opoušťím.
T/J
Jeho polibky chutnají jako káva s karamelem a hlava brumíka. Má teplé rty a já se jich nemohu nabažit. Kemna se lehce odtáhne, aby se na mě mohl podívat. Oči mu zajiskří a já se usměju.
Já:Líbí?
Kemna:Moc. T/j musíme si promluvit.
Já:Jasně.
Kemna přisunul ke zdi kus kartonu a já si na něj sedla.
Kemna:T/j vyhýbal jsme se ti....vyhýbal jsem se ti, protože se stěhuji. . . . . . Jsem snězené Mango já vím.Snad vás teď nenaštvu když jsem vám takhle tu kapitolu usekla. Určitě brzo bude pokračování. Vaše 🥭
