Pro Merlina!

Prolog

Jsem Kate Malfoyová a tohle je můj život.

Mnozí se možná ptáte kdo jsem. Tak abych vám odpověděla, jsem dcerou Luciuse Malfoye a Stephanie Walterové.

Že jste o mé matce nikdy neslyšeli? To je dost možné. Narodila se v Řecku a tam také studovala. A do Británie se odstěhovala se svými rodiči až po dokončení školy.

V Londýně si udělala bystrozorské zkoušky a díky svým dovednostem a velmi silné magii se dostala do tajné bystrozorské jednotky ministerstva.

Řešila složité případy, které se na veřejnost vůbec nedostaly a vždy v práci nosila masku, jako všichni z tajné jednotky.

Jednou se ale zapletla se svojí jednotkou do nebezpečného boje s přívrženci Pána Zla. Mnoho lidí na obou stranách zemřelo a jí při boji spadla maska.

Ocitla se tváří v tvář jednomu ze smrtijedů, který také přišel o masku.
Smrtijedovi s dlouhými blonďatými vlasy a šedýma bouřkovíma očima.

Stephanie jako by se zastavil svět, zůstala hledět do mužovy tváře. Proto si nevšimla kletby mířící k ní od jednoho ze smrtijedů.

Muž si toho ale všiml, chytl Stephanie za předloktí a stáhl ji k sobě, aby se kletbě vyhla. Potom se s ní přemístil.

Pokud existuje láska na první pohled, tak přesně to se těm dvěma stalo.

Světlovlasý Lucius Malfoy, smrtijed a ještě k tomu díky dohodnutému sňatku ženatý a má černovlasá matka, milá, ale přesto velmi lstivá a chytrá žena, bojující za spravedlnost . Docela zvláštní pár, že?

Tajně se scházeli asi dva roky, ale pak se jeho ženě narodil syn a Lucius se rozhodl tento vztah ukončit.

Pár týdnů po narození jeho syna zlomil mé matce srdce a odešel zpět za svou ženou Narcisou, jako by se nic nestalo.

To ještě ale Lucius netušil, že s ním Stephanie čeká dítě.

O osm měsíců později jsem se narodila já, malá Kate Malfoyová.

Matka se se mnou přestěhovala zpět ke svým rodičům a Luciusovi o mě neřekla.

Všichni mě znali jako Kate Walterovou a já svého otce neznala. Matka mi o něm vyprávěla příběhy, ale jeho jméno mi nikdy neřekla a ani to proč s námi není.

Neměla jsem žádné kamarády, většina lidí se mě bála, protože jsem dokázala něco co jiné děti ne.

Moje magie se začala projevovat hodně brzo a ve třech letech jsem (místo u dětí normálních výbuchů magie, třeba ve vzteku) se naučila ovládat stínovou magii.

Přivolat si hračku a nechat ji levitovat před sebou nebo si vytvořit světlo, když jsem se v noci bála pro mě byla přirozenost.

Máma to sice nadávala najevo, ale bála se, ne mě, ale že jednou sobě nebo někomu jinému v zápalu vzteku ublížím.

Když mi bylo osm tak babička umřela na nemoc a o půl roku později nějaký mudla při vykrádání obchodu zastřelil dědu.

Po smrti obou prarodičů jsem se uzavřela do sebe. Byli pro mě oporou a učili mě zacházet s mojí magií.

Matka totiž chodila do práce, ne že bychom byly chudí, to ne, ale ona pracovala ráda. A tak se mé výchovy z velké části ujali prarodiče.

Zbyla mi jen matka, kterou o dva roky později zabili též.

Stalo se to o víkendu, pár dní před mými narozeninami.

Ráno mi začal zvonit budík a já leknutím spadla z postele na zem. Zvedla jsem hlavu a podívala se kolik je. 10:15. Můj mozek potřeboval chvíli na probuzení, ale po chvíli jsem vstala.

Máma se včera nevrátila z práce, ale já to nijak neřešila, protože se to stává docela často.

Pomalu jsem se došourala do koupelny a ze zrcadla na mě koukala desetiletá šedooká holka s rozcuchanýma bílo-černýma vlasama.

A než se zeptáte. Ne, nemám nabarvené vlasy. Takové vlasy mám od mého prvního výbuchu magie. Narodila jsem se s černým chmýřím na hlavě, ale ta barva mi nezůstala ani do mých druhých narozenin. Po použití mého prvního kouzla, se mi tři čtvrtiny vlasů přebarvily na bílo.

Občas to vypadá docela komicky, hlavně po ránu, když vypadám jako čarodějnice z mudlovských pohádek, která se roky nečesela.

Provedla jsem ranní hygienu a pokusila se hřebenem zkrotit to háro co mám na hlavě. Nakonec jsem to s hřebenem vzdala a učesala se bezhůlkovým kouzlem, jako skoro pokaždé. Stejně se ale vždy pokouším učesat hřebenem v naději, že se mi to jednou povede.

Ale zpět k vyprávění mého příběhu. O vlasech si můžeme popovídat kdyžtak později.

Udělala jsem si snídani a celé dopoledne jsem si četla. Jsem tak trochu knihomol.

Bylo okolo druhé hodiny odpoledne a matka se pořád nevracela, pomalu mi začínalo být divné kde se zdržela, protože se většinou vrací do oběda. Ale vzala jsem si něco k obědu a šla si číst dál.

O pár hodin později někdo zaklepal na dveře. K našemu domu se dostane jen pár lidí a mamka by neklepala, a tak jsem šla otevřít.

Za dveřmi stál maminčin nejlepší přítel a kolega Robin. Podíval se na mě červenýma uplakanýma očima a objal mě.

Pomalu mi začalo docházet, že se mamce muselo něco stát.

Kapitoly nebudou přibývat pravidelně, ale podle nálady.
🖤