Letní zážitky ikon a kuky fanfikce

11. sobota

Ikon: 

V devět ráno jsme se oba vzbudili a nasnídali. Po snídani jsme šli na pokoj přemýšlet, co dneska podnikneme. Po 15 minutách ticha a přemýšlení mě napadl jeden dost dobrý nápad a myslím že by se kukymu mohl líbit. Mám nápad co kdyby jsme šli někam campovat? Vzali by jsme si nějaké jídlo atd a zítra by jsme se vrátili. Kuky vypnul telefon, odložil ho na stolek, protáhl se a řekl: tak si jdeme sbalit! Když tuhle větu dořekl vypnul jsem taky telefon a šel si balit.

kuky: 

Dobalili jsme věci a vyrazily na cestu. Sice jsme nevěděli jak tady jedou autobusy ale tak co aspoň se projdeme. Šli jsme asi tak 2 hodinky podle mapy a dorazily jsme na místo kde se kempovalo. Moc lidí tam nebylo a to mi přišlo docela divné... Nic jsem neříkal a šel pomoct ikonovi se stanem protože bylo vidět že měl docela problémy 

Ikon: 

došli jsme na místo kde máme v plánu kempovat a já šel hned stavit stan. Ale byl tu háček... nikdy jsem stan nestavěl😅 no co všechno je jednou poprvé. Složil jsem tyčky dohromady a zapíchl je do země. To bylo celkem jednoduché ale teď přišla ta horší část... Plachta. Pokusil jsem se to nějak natáhnout přes ty tyčky a zaháknout ale moc mi to nešlo. Kuky mi potom přišel na pomoc a po 30 minutách jsme měli stan hotový. Byl čas oběda a tak jsme si vzali nějakou housku co jsme si vzali sebou a vyrazili k řece která byla kousek od stanu. Byla dost studená tak jsme tam nešli ale přece jenom bylo horko a kuky na mě zase cákl vodu to už je po druhé řekl jsem si v hlavě a kukymu jeho cákanec oplatil. Po pár minutách už jsme oba měli dost a šli se projít někam kousek do lesa. 

Kuky: 

byli jsme u řeky a ikon se zrovna nekoukal tak mě napadlo že na něj cáknu trochu vody. Samozřejmě jsem čekal že mi to ikon oplatí tak jsme zase chvilku dělali kraviny a potom jsme šli do lesa. V lese bylo krásně byly tu veverky, zajíci a ostatní zvířátka. Ale bylo tu jedno zvířátko které jsme rozhodně vidět nechtěli... 

Ikon: 

procházeli jsme se po lese a najednou se před námi objevilo prase. Naštěstí bylo malé ale i tak určitě bylo silné. Snažil jsem se nehýbat a nepanikařit. Oba jsme tam stáli jako pařez a doufali že odejde... Měli jsme velké štěstí že prase uteklo a my jsme mohli jít v klidu dál. Když jsme se vraceli už se pomalu stmívalo takže jsme zalezli do stanu a za chvíli oba usnuli.

Omlouvám se že delší dobu nevyšla kapitola dala jsem si takovou menší pauzu (na týden :DDD) ale tak snad se líbí