Letní zážitky ikon a kuky fanfikce

5. zrůda

kuky: 

když jsem přišel na pláži byla zrůda. Pustil jsem poháry zmrzliny a šel do akce. Ani jsem moc nevěděl co to je ale bylo mi to jedno. Teďka bylo hlavní pomoct lidem a...... zasekl jsem se protože jsem už viděl co to je za zrůdu... Byla to obrovitánská chobotnice! Všude máchala chapadly a z pusy plivala jakýsi paprsek který vůbec nic nedělal. Pomohl jsem několika lidem se dostat mimo pláž do bezpečí. Když jsem se asi po 5 vracel... 

Ikon: 

kuky odešel něco koupit do krámu ale když odešel z vody se vyplavila obrovská chobotnice s mnohem více chapadly měla jich asi 10 a z pusy plivala paprsek který když se někoho dotkne padne do jakéhosi bezvědomí ale neusne. Zůstane stát a ani se nehne. Po malé chvilce jsem viděl kukyho jak pomáhá ostatním do bezpečí. Chtěl jsem se přidat ale ta velká chobotnice mě chytla svými chapadly a chtěla mě odhodit daleko do moře... Vůbec jsem nevěděl co dělat nemohl sem se nějak bránit. Myslel jsem si že je po mě ale z ničeho nic mě chobotnice pustila a já spadl do písku. Chtěl jsem utéct ale nemohl jsem se hýbat. Ta zrůda mě trefila tím svým  paprskem. Tak a teď je po mě. Už jsem věděl že je konec protože mě ta chobotnice vzala a hodila do moře. Rychle jsem se vzpamatoval a vyplaval nahoru na hladinu. Doplaval sem na břeh a pomáhal ostatním do bezpečí. 

Kuky: 

ta chobotnice držela ikona a já vůbec nevěděl co dělat...  pomohl jsem ostatním občanům z vody a přemýšlel jak ikonovi pomoct... Když ta zrůda odhodila ikona daleko do moře myslel jsem si že je konec... Ale?  hurá ikon přežil! byl jsem hrozně rád že je v pořádku a nic se mu nestalo. Když ikon přišel ke mě objal jsem ho a omlouval se že jsem mu nepomohl

Ikon: 

Když jsem přišel ke kukymu objal mě. Já jeho taky objal a slyšel jsem jak se mi omlouvá že mi nepomohl... Kuky nemusíš se mi omlouvat nemohl jsi mi nějak pomoct nebylo jak... Znovu jsem ho objal a byl jsem rád že jsem ve zdraví přežil. O chvilku později na pláž přijeli dva páni který chobotnici zabily a odvezli ani nevím kam. Poté jsme  odešli na pokoje si oddychnout. Po tom co se právě stalo i musím dát pořádného šlofíka 

(omlouvám se nevěděla jsem jak to zakončit 🤣 pozn. autorky) 

Tahle kapitola byla docela naruby. Samé zachraňování a ryskování o život. Další kapitola bude už normální (doufám 😂)