Jak to doopravdy bylo - Aftons family

2. Mrtvý?

Zrovna jsem si v koupelně ošetřoval rány na ruce když jsem uslyšel prásknutí dveřmi. To znamenalo jediné... Otec s bratrem jsou doma.
Rychle jsem dovázal obvaz a vyběhl ven do svého pokoje a vydal se směr obývák. Když jsem vešel naskytl se mi pohled na mého otce jak sedí rozvalený na gauči s pivem v ruce a na moji mamku jak ho obsluhuje aby se nemusel zvedat. Tohle bylo normální ale všiml jsem si že má mamka v očích slzy. Že by ji zase praštil?
Vzhledem k tomu že se otec tvářil víc popuzeně jsem se radši vzdálil do kuchyně a začal jsem uklízet nádobí z odkapávače abych mamce aspoň trošku ulehčil práci. Hlavně nesmím nic rozbít, nechci aby to dopadlo jako posledně když jsem omylem rozbil podšálek.

_____________

U večeře bylo ticho, až podezřelé... A můj starší bratr pořád nikde. Nejradši bych se zeptal kde je ale nechci kvůli tomu dostat výprask, že otce ruším u jídla.
Když otec dojedl a mamka odnesla nádobí do dřezu a osmělil jsem se. "Mami? Kde je Terrenc?" moje mladší sestra která seděla vedle mě zvedla hlavu a souhlasně pokývala hlavou. "Taky bych to chtěla vědět. Normálně už je dávno doma." Mamka se na nás nervózně podívala a její oči začali mírně slzet. "Víte zlatíčka, váš bráška odešel na lepší místo." Mojí sestře bylo teprve deset tak jí to hned nedošlo ale mě v ten moment polil ledoví pot. "On... on zemřel?" zeptal jsem se roztřeseným hlasem a do očí se mi nahrnuli slzy. Mamka se v ten moment naplno rozbrečela a rozeběhla se do své ložnice a moje sestra běžela za ní aby jí mohla obejmout.
Otec se zvedl od stolu a pomalu šel k lince. "Heh, jo je tuhej. Konkrétně spáchal sebevraždu, nejspíš už nechtěl mít za bratra takovou nicku jako jsi ty a tak radši skočil ze střechy." Rukama jsem si zakryl uši. "Ne! To není pravda!" Otec se zamračil. "Odvažuješ se mi snad odporovat spratku?" Řekl a praštil mě pěstí do obličeje až jsem spadl ze židle a zatmělo se mi před očima. "Ne pane, omlouvám se pane." Vyhrkl jsem rychle. Otec mi věnoval opovržlivý pohled a plivl na mě. "Pivo." Řekl jenom a odešel. Rychle jsem se vyhrabal na nohy a z lednice jsem vytáhl plechovku piva a spěchal za ním abych nedostal ještě přidáno.
Když jsem přišel ke gauči klekl jsem si k jeho nohám a podal mu otevřenou plechovku. Beze slova si ji vzal a druhou rukou mě chytil pod krkem. "Poslouchej mě pozorně parchante, ještě jednou na mě zvýšíš hlas a já z tebe vymlátím duši. Je ti to jasné?" Mlčel jsem a jeho stisk na mém krku ještě zesílil. "TAK JE TI TO JASNÉ?!?" Zařval na mě. "A-ano p-pane." Dostal jsem ze sebe sípavě. Pustil můj krk, vstal a při odchodu mě ještě pro jistotu kopl do břicha. "Zítra za mnou přijdeš do laboratoře, teď si tebou nechci kazit dobrou náladu."
Sakra! Tak to je zlé, já už nechci další pokusy už ne, všechno jen to ne. S obtížemi jsem vstal a šel k sobě do pokoje. Celé tělo mě bolelo tak jsem si radši lehl na postel a zavřel jsem oči.

_____________

"Hej probuď se." Uslyšel jsem neznámí hlas. S námahou jsem otevřel oči a uviděl jsem nad sebou blonďáka s fialovýma očima které mírně zářili a v šeru osvětlovali část jeho tváře. "Ty jsi William že?" Řekl a zasmál se. "Já jsem Glitchtrap. Jsem, no řekněme kamarád tvého bratra." podezřívavě jsem se na něj podíval. "Nikdy mi o tobě nic neřekl." Znova se zasmál. "Já vím, je toho hodně co o svém bratrovi nevíš a celkově o svojí rodině... No ale teď už dost povídání měl bys vstávat do školy..."
S trhnutím jsem se posadil a zaklapl budík který vydával chrčivé zvuky které by probrali i mrtvého. Byl to jenom sen.... Ale nad tím teď nemám čas přemýšlet musím jít do toho pekla na zemi.

_____________

Tak to je další kapitola jak jsem slíbila. Vyšla trochu později než jsem čekala ale bylo toho hrozně moc do školy takže nebyl moc čas.
Omlouvám se za případné chyby nebo překlepy.
Další kapitolu vydám co nejdřív.