The star of Orion

4

Pohled Reguluse

Dojeli jsme s rodiči na nádraží. Matka mi opět říkala samé čistokrevné žvásty. Nemám to rád, ale nechci ji zklamat. Vím, čím vším si prošla potom, co Rigel unesli. Měl jsem ji moc rád. Vždy mi pomáhala. Prostě typická starší sestra. Jako malý jsem měl velký problém s usínáním a ona mi vždy zpívala píseň, kterou složila o naší rodině. Miloval jsem ji. Měla nádherný hlas, který mě i Siriuse dokázal vždy uklidnit.

Při postávání na nádraží jsem si všiml jedné dívky, jak odchází do vlaku. Připadala mi jiná. Byla krásná, měla dlouhé černé vlasy. Připadala mi povědomá.

Po dalších deseti minutách jsem se vydal najít si místo ve vlaku. Nechtělo se mi sedět s ostatními ze Zmijozelu, a tak jsem si hledal jiné kupé. Což je vždy práce minimálně na půl hodiny. Výjimečně jsem již po chvíli narazil na kupé, kde seděla ona dívka, co mě zaujala na nástupišti. Seděl tam s ní ještě nějaký kluk. Pár vteřin jsem se rozhodoval, jestli si sednout k nim, ale nakonec jsem zaklepal na kupé.

„Ahoj, mohl bych si přisednout? Jinde není místo."

„Ahoj." pozdravil mě ten chlapec a podíval se s obavami na tu dívku. Ona se vzápětí podívala na mě a oči se jí zalily slzami, ale kývla na souhlas. Takže jsem si k nim přisedl a pokusil se začít nějakou konverzaci.

„Jak se vlastně jmenujete?"

„Já jsem Edward Dorian Brown a tohle je R-Antonia Junariová." Řekl a nervózně se usmál, nemohl jsem si nevšimnout malého přeřeknutí. A pak jsem si to uvědomil. Brown, to je příjmení těch čarodějů co unesli mou sestru.

„Nejmenuje se tvoje matka náhodou Eleanora Brownová?" zeptal jsem se a on jen kývl. Ihned jsem vytáhl hůlku a začal po něm řvát.

„Kde je Rigel a co jste s ní udělali!?"

Nic neříkal, už jsem na něj chtěl vypálit nějaké pěkně ohavné kouzlo, ale Antonia mě odzbrojila.

„Nech ho být!" řekla mi vcelku klidným hlasem

„Jak ho mám asi nechat být, když nevím, co udělal Rigel!!"

„Nic jsem ji neudělal, naopak ji spíš chráním!"

„To tak, hned mi řekni kde je.

„Můžeš se už konečně uklidnit a říct mi, jak víš, kdo ji unesl" zeptala se mě ta dívka a já bezmyšlenkovitě odpověděl, že to byla moje matka. Pak jsem se, ale zarazil. Co ona má s tím společného?

„A co je ti vůbec do toho?!"

„Hodně když tu křičíš na Doriana."

„Kdyby mi jeho matka neunesla sestru a kdoví co s ní neudělala, nekřičel bych na něj."

„Nic s ní neudělala je naprosto v pořádku a má se celkem dobře," řekla Junariová.

„A jak můžu vědět, že je to pravda!"

„Protože tady před tebou právě stojím, Regulusi." zamrmlala. Zřejmě jsem to neměl slyšet, ale já to slyšel.

„Cože!?" vykřikl jsem a podíval jsem se na ní. Byla ji podobná, ale nechtěl jsem se nechat zmást. Brownovi se nedá věřit, pomyslel jsem si. Pak mě to ale napadlo.

„Dokaž to!!"

„Stačí ti to jako důkaz?" řekla a ukázala řetízek s hvězdou.

„Ne, nic to neznamená. Leda by si věděla, co vždy uspalo malého Reguluse, když večír nemohl spát."

„To je jasný" zasmála se. „Je to písnička jménem jeden z Blacků, sama jsem ji vymyslela.

„Pokud ji zazpíváš, uvěřím, že jsi opravdu má ztracená setra." řekl jsem a ona začala zpívat nádherným hlasem.

„V rodě Blacků, každý ví, co znamená žít.

V rodě Blacků, každý ví, co znamená přítelem být.

Jsme jedna velká rodina, nebo malá dědina.

Sirius, Rig a Regulus neboli Orion, Anton a Arcturus.

Je tu i Bellatrix, Andy strýc Cygnus.

Krásná Narciss a teta Dru.

A pak nás tří matinka, přísně stojíc Walburga.

Pak náš otec Orion, on vše ví, on zná náš tón."

„Rig." vydechl jsem a začali mi téct slzy a objal jsem ji.

„Ano Regii?" zeptala se mě a objetí mi opětovala.

„Já-já, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím."

„Regulusi" řekla a znova mě objala.

„A jak to, že jsem tě ve vlaku nikdy neviděl?"

„Víš Regu, s Dorianem jsme studovali v Kruvalu, ale po menším incidentu nás vyhodili."

„Jo. Co jsi provedla, mi řekneš potom. Teď mě zajímá, jestli ti nikdo z Brownových neubližoval." řekl jsem zase já a hodil vražedný pohled na mladého Browna v kupé

„Ne, to rozhodně ne Regulusi. Dorian je pro mě jako bratr. Oba doufáme, že nás nakonec nezasnoubí."

Povídali jsme si spolu skoro celou cestu do Bradavic, Zjistil jsem o Rig všechno, co jsem za ty roky vědět nemohl. Také mi řekla, co s Edem provedli. Ano s Edem. Zjistil jsem, že je vlastně super a nezastává názory Voldemorta a taky, že má rád Rig jako svou sestru a nedá na ní dopustit. Byl jsem strašně rád za to, že je Rig konečně zpátky. Věděl jsem o tom, že to nesmím nikomu říct. Byl by to pro ni konec, je prokletá, takže pokud se o tom, že žije, dozví víc jak čtyři lidé, ztratí paměť.

Když jsme byli v půlce cesty, Dorian řekl, že potřebuje na záchod. Takže jsem zůstal v kupé sám s Rig

„Rig?" Oslovil jsem svou sestru

„Ano bráško?" Odpověděla mi a mě zahrálo u srdce oslovení bráško. Už dlouho mi tak nikdo neřekl.

„Víš Antony, chtěl bych ti něco říct. Strašně mě to trápí a nevím, co mám dělat"

„Copak tě trápí?" řekla a usmála se na mě.

„Rig, on chce, abych se stal Smrtijedem."

„Kdo to po tobě chce?" zeptala se mě, ale já mlčel.

Pohled Rig

„Pán zla." Zašeptal, bylo mi ho tak líto. Je mu teprve 16 a on po něm chce tohle.

„Neboj se Regu, já tě nikomu nedám, čestný pobertovský." řekla jsem a zasmála se.

Regulus se po chvíli začal smát se mnou, protože si vzpomněl na den, kdy tohle slovo vzniklo.

Povídala jsem si dál s Regem a po chvíli přišel Dorian a Reg nám řekl vše o Bradavicích.

Když jsme dojeli do Bradavic, tak já a Dorian jsme jeli s prváky na loďkách.

Když jsme přejeli jezero, tak tam už čekala přísně vypadající profesorka. Představila se jako profesorka McGonagallová.

Odvedla nás do Velké síně, kde nás čekalo zařazování do kolejí. Pohledy všech ve velké síni směřovali na mě a Doriho.

„Dorian Brown." vykřikla profesorka a já čekala, kam Doriho moudrý klobouk zařadí.

„Zmijozel." vykřikl po chvilce moudrý klobouk. Byla jsem ráda, protože kdyby byl jinde, tak crucio by bylo jistý.

„Antonia Junariová." zaznělo od profesorky mé jméno.

Tak a je to tady, sedla jsem si na stoličku a najednou se mi ozvalo v hlavě hlas.

„Hmmm, odvážná to ano, ale zároveň lstivá, rodina je pro tebe vším, také jsi hodně chytrá, knihy jsou tvé kamarádky. Ani dobrosrdečnost a ochota pomáhat druhým ti nechybí, Je to těžké rozhodnuti, ale bude to..."