*Flashback*
"Ashida!" Křičím za ním, ale nezastavuje se, naopak, začne běžet ještě rychleji. Nepamatuju si, že by kdy běhal tak rychle. "Matsui!!" Vykřiknu z plných zadýchaných plic, naposledy zaberu
a napřáhnu se k jeho zádům. Prudce chytím cíp jeho černého trika a začnu zpomalovat, dokud ho nedonutím se zastavit.
"Proč jsi to udělala?!" Vyhrkne hned potom, co se ke mě otočí. Vytáhne před sebe ruce a přistanou na mých ramenech tak tvrdě, že se proti své vůli zakloním dozadu. "Proč, Akami?!!" Zeptá se bezmocným hlasem.
Padne na mě tíha jeho světle modrých příliš upřímných očí. Kraje těch mých začnou vlhnout a krk se začne stahovat.
"Já... já nechtěla." Spadne mi tvář do roztřesených dlaní.
"Proč jsi tehdy odešla?! Víš, jak mi bylo?!"
Zastaví se mu pohled na mých očích. Byl soustředěný a nostalgický.
"Byla jsem hloupá. A bála jsem se."
Vydechnu dlouze.
Ashida mě sleduje tak intenzivně, že mi vyvrtává díru do očí. Pak si všimnu, že se ty jeho začínají více a více lesknout jako sklo. Po chvíli je zavře tak silně, že se mu kůže okolo nich zvrásní a skousne ret.
Jeho sevření povolí a čelem narazí do mého ramene. Cítím, jak mi látka tmavě modrého trička na tom místě vlhne.
*Konec flashbacku*
ČTEŠ
Příliš brzy. Příliš Pozdě
RomanceMrazivá tuhá zima.. Krystalické vločky... Opakovaná náhodná setkání... Teplo přítomnosti druhé osoby. Nepopsatelné hmatatelné spojení, co se vytvoří, aniž by to někdo čekal. Opravdu o to ale oba stojí?
