I love you more than I can ever scream.

2. Část - Osud to tak chtěl

Panebože ! Kolik je hodin ?! Probudila jsem se s touhle myšlenkou. Ufff teprve 6:32 ráno, strašně jsem se lekla že jsem prospala začátek koncertu, to by mě hodně mrzelo. Podívala jsem se směrem kde spala Lux, ta měla očividně ještě půlnoc, no nic nechala jsem ji spát a sama jsem si nařídila budík na 7:45 a zavřela jsem oči a snažila se ještě chvilku prospat.

Z telefonu se začala ozývat písnička In The End a mě hned došlo že je to budík. Měla jsem takovou radost že jsem si začla tu písničku zpívat a naschvál jsem přidávala na hlase abych vzbudila Lux. Lux se s trhnutím probudila a k mému překvapení začala se mnou taky pořvávat písničku. Po chvilce jsme se začali hlasitě smát. Museli jsme vypadat jako dva šílenci, hlavně po tom co se Lux probudila a začala pořvávat písničku se mnou, se skoro zavřenýma očima.

Ještě se smíchem jsem vyskočila z postele a běžela do koupelny, osprchovala jsem se a oblékla. Počkala jsem než to samé udělá i Lux. Když Lux byla hotová seběhli jsme schody dolů do jídelny šli jsme se nasnídat. Po snídani jsme se vrátili na pokoj a přemýšleli co si jenom oblečeme na dnešní koncert. Ano už DNEŠNÍ !

Vytáhla jsem ze skříně černé legíny, šedé dlouhé tričko a tenisky, vybrala jsem si volnější styl ten mám nejradši. Lux si nachystala tmavě modré legíny a černé tričko. Oblečení jsme si pověsili na ramínka a uložili prozatím do skříně. Sedli jsme si na pohovku a obě jsme napsali rodičům že dnes už začne koncert a jak se na něho těšíme. Brouzdala jsem na internetu a kontrolovala Twitter, Facebook a Instagram. Když už mě to přestalo bavit, tak jsem telefon odložila na poličku vedle mojí postele a vytáhla si sušenky a pustila se do nich. Samozřejmě že Lux okamžitě ke mě přišla a pochtívala po mě sušenky.

Už je čas začala jsem řvát po celém pokoji, musím uznat že se Lux slušně lekla. Obuli jsme se a vyrazily na určené místo. Už z dálky byla slyšet hlasitá hudba, která měla hrát tak dlouho dokud kluci nenaběhnou na podium. Čekali jsme necelých 15 minut a kluci se začali pomalu shromažďovat na podiu. (Samozřejmě jsme přišli o něco dřív). Celým místem se začal rozléhat zvuk kytar. Netrvalo to moc dlouho a už jsme slyšeli Andyho úžasný hlas.

Začala jsem stašně šílet. Celou tu dobu jsem upírala svůj zrak na podium. Bylo to zvláštní ale párkrát jsem měla pocit že se Andy na mě podíval. Jednou se na mě Andy kouknul a usmál se mím směrem a začal Jinxxovi něco šeptat. Vůbec jsem tohle chování nechápala, ale vysvětlila jsem si to tak, že asi je to tou mojí příliš bujnou představivostí. (Beztak si tohle myslelo víc holek co stály kolem mě že se zrovna na ně dívá Andy) Přece kluci se dívají na všechny fanoušky do davu a tak to někomu může připadat že se dívá na vás.

Po koncertu byla autogramiáda a tak jsem se rozhodovala jestli tam vůbec jít protože po tom co uvidím kluky to bude ještě horší, stýskalo by se mi po nich ještě víc. Lux mě přemluvila a nakonec jsme se tedy zařadili do fronty. Kluci zatím ještě neseděli na svojich místech u stolu kde budou podepisovat fotky.

Řada na kluky byla šílená, naštěstí na to měli čísla takže jste tam nemuseli vystávat důlek ale pohybovat se po areálu, na hlásení čísel které je právě na řadě měli velkou tabuli která ukazovala digitální číslice.

Potřebova jsem nutně na wc tak jsem si na rychlo odskočila, a dala jsem ještě vědět Lux že jdu na záchod a nechala jsem ji stát na místě. Doufala jsem že záchody najdu co nejdřív, moc se mi zrovna nechtělo se proplétat takovými davy lidí. To byla tlačenice a to doslova.

Všude se motali obrovské davy lidí, tak jsem se tak kolem nich proplétala a pořád do někoho vrážela. Někdo mi přišlápl botu tak jsem se otočila abych se podívala kdo to udělal, ale vůbec to nešlo poznat bylo tam tolik lidí že to mohl udělat kdokoli. Rozešla jsem se a v tom vrazila do něčí hrudi. Z prvního pocitu jsem poznala že to bych chlap. Zvedla jsem hlavu do vrchu bych se mohla podívat tomu člověku do tváře a omluvit se mu, byl rozhodně vetší než já.