Kanon z Kartalávy

III.

Je krátce po páté a já právě pojídám chléb s mlékem k snídani. Na dnešek se mi vůbec nechtělo vstávat. Dnes má být totiž svatba. Nevěstou jsem bohužel já. A ženichem někdo, koho nemiluji. Naštěstí je ta svatba ještě relativně za dlouho. Ještě před ní mám totiž opět školu. A před školou musím projít svojí ranní rutinou. Dojím chléb a dopiju mléko, připravím snídani pro ostatní členy domácnosti. Jdu se postarat o svého mladšího brášku Michiho, pochovám si ho, přebalím a samozřejmě i nakrmím. Teď mám konečně čas i na svojí osobní hygienu. Tu skončím tím, že se převleču ze svého spacího úboru do svého denního oděvu. Nyní mířím na dvůr, ale hádám, že je o zvířata opět postaráno, jak tomu bylo tak včera. Ryuunosuke je opravdu obrovská pomoc, škoda že dnes musí odjet. Teď když mám volno si aspoň obarvím konečky vlasů na bílo, jak se mi to líbí. Třeba to Rina odradí. Popravdě o tom ale dost silně pochybuji. Krátce po odbití sedmé hodiny vycházím do školy, cestou opět potkávám Chiku. Dneska je trochu ustaraná. Má o mne starost, kvůli té dnešní svatbě. Ví totiž, že svého snoubence nemiluji a nechci si ho vzít. Bohužel s tím nic nemohu dělat, mám svázané obě ruce. Kdybych utekla, zabije mé milované. Kdybych ho odmítla, zabije mé milované a mě. Pro dobro své rodiny si ho prostě vzít musím, i když se mi to protiví. Ta myšlenka, jak s ním spím v jedné místnosti. Děsivé. A nechutné. Ve škole zas a znovu probíráme, jak se správně obdělává pole. Mí spolužáci však nedávají pozor. Všichni na mne již od mého příchodu zírají. Nejspíš Rin roznesl po celé Kartalávě informace o naší svatbě. Zírají na mě, jako bych byla nějaká zrádkyně. Jako bych byla jako šlechtičny z cizí země, které se často vyskytují v aralidských povídkách. Opravdu taková jsem? Vyžívám já se snad ve svém bohatství? Vždyť téměř žádné peníze ani nemáme! Jak se tedy mohu vyžívat v bohatství? Dokonce ani nezneužívám druhých, abych získala to, co chci. Proč bych něco takového dělala? A proč se tak vůbec chovají jen šlechtici, co žijí v cizině? 

Celou dobu, co jsem byla ve škole, jsem si s tím lámala hlavu. Teď však mířím domů. Připravuji se totiž na mnohem horší věc. Na dvoře na mě určitě bude čekat Rin, samozřejmě i se svatebním prstenem. Vskutku tomu tak je. Rin stojí na našem dvoře v elegantním oblečení, více než obvykle, na nohou má obuté třpytivé boty, nejspíše posypané drahými kameny, a má nagelované vlasy. „Jestlipak tohle není moje budoucí žena Kanon!" zvolá velmi nadšeným a natěšeným hlasem. „Dneska si zase o něco krásnější. Dneska ti taky už je konečně osmnáct a já si tě mohu vzít. Přece jen jsem přesunul tvé narozeniny, jsem totiž bohatej, to jistě víš. A brzy budeš bohatá i ty, má drahá Kanoničko." spustí svůj menší monolog. Pak však na něho znenadání přijde kyselo a on si musí odskočit do kadibudky za naším domem. Na chvíli je klid. Tuto chvíli využije Ryuunosuke, který se s námi všemi rozloučí a poděkuje nám za naši pomoc. Pak odejde z našeho pozemku a míří lesem do hor. Za svým přátelským drakem Valorem. Když už je v nedohlednu, vrátí se zpět Rin a ze svého kapsáře vytáhne blýskavý briliantový prsten. Aspoň tak mi ho představil. Pak mi začne vyprávět to, jaké má plány do budoucna. Prvně říká celkem normální věci, později však přijde na řadu jeho perverzní a smutnopanická mysl. Před všemi mými blízkými vypráví nejrůznější prasárny, co se mnou chce dělat. Nesnáším ho čím dál více. Pak však ke mně přistoupí blíž a chystá se mi nasadit prsten a tím zahájit svatební rituál, který je v šlechtických svatbách běžný. „Vezmeš si mne, Kanoničko?" zeptá se mne. Je to tady. Už budu navždy jeho..

„Ne." vyleze z mých úst. „Cocococococococože?!" zděsí se Rin. „Nedokážu si vzít muže, který mě bude v budoucnu chtít nahradit několika prostitutkami ve svém harému. Nemůžu milovat takového muže. Nedokážu to." vysvětluji mu ze svého srdce. Rin se však chová, jako by to neslyšel. Namísto toho se mi prsten pokusí navléci násilím. Mé tělo si teď však dělá, co chce samo. Pravá noha prudce vykopne a strefí se Rinovi přímo do rozkroku. Pohybuje se i má pravá ruka, která praštila Rina do tváře takovou silou, že po ní zůstal otisk. Rin odpadne. Dám se rychle na útěk. Do lesa. Do toho, který vede k horám. Rinova služebná mu okamžitě pomůže vstát. Ihned po zvednutí začne běsnit. Povolá své stráže a zatkne lidi z mé rodiny. Pak oznámí, že se večer na místo svatby bude konat veřejná poprava pro všechny obyvatele Kartalávy. Omlouvám se, utíkám lesem se slzami v očích...

Ne. Nemohu jen tak utéct a nic neudělat. Musím své milované zachránit. A vím, kdo by mi mohl pomoci. Největší rychlostí běžím k jeskyni, kde jsem se včera setkala s Valorem, drakem se schopností mrazícího vánku. Snad mi Ryuunosuke bude schopen pomoc. Snad je ještě v horách. Nemůžu myslet na to, co bych dělala, kdyby už tam nebyl. Běžím už několik minut a již se pomalu blížím k horám. Zaslechnu dračí řev. To by mohlo znamenat, že ještě není pozdě. Naštěstí mám pravdu. Okem jsem zahlédla modrou barvu na kopci. To musí být Valor, říkám si. Po chvíli se mi to potvrdí. Stihla jsem je. "Ryuunosuke!" zakřičím na něho. Ryuunosuke se na mě podívá a Valor kolem mě začne vesele pobíhat.. jako to dělají psi, když jsou šťastní. Ryuunosuke se ihned začne zajímat o to, co se děje. Všechno mu vysvětlím. Po chvilce začneme společně vymýšlet záchrannou misi. Naběhnout na náměstí, kde se bude poprava konat, by bylo příliš riskantní. Musíme nějak vymyslet, jak bych tam mohla nepozorovaně proniknout a osvobodit je. Ideální plán vymýšlíme tak dlouho, že si ani neuvědomíme, že se blíží večer - čas popravy. Nemáme na provedení plánu tolik času, kolik jsme plánovali. Musíme začít jednat hned teď, nebo bude pozdě. Ani se zpět nestihnu vrátit. S tím si však Ryuunosuke ví poradit. Vytáhne svůj zelený list a začne na něj opět hrát tu stejnou melodii. U toho vtipně poskakuje. Bohužel si ale myslím, že teď není vhodná chvíle na takový taneček. Pak však něco začne šustit v listech. Po chvíli z nich vyběhne velký tvor, kterého jsem nikdy v životě neviděla. Je o něco větší než já, má šedé chlupy, běhá po dvou, má dlouhý ocas, malé pacičky a středně velkou hlavu. V jeho tlamě jsou ploché zuby, očividně se jedná o býložravce. Začne obíhat kolem Ryuunosukeho, očividně ho ta melodie přitahuje. Ryuunosuke přestane hrát, na nic nečeká, rozeběhne se proti mně, uchytí mě do náruče a nahodí na tvora. Pak mu přikáže: „Jeď." Tvor se velkou rychlostí rozeběhne a míří směrem do Kartalávy.

Už běžíme asi dvě minuty. Pomalu se blížíme do Kartalávy. Nad námi letí Ryuunosuke na Valorovi a chystá se na rozptýlení. Pobízím běžce, aby běžel rychleji. Z vesnice už slyším zahajování veřejné popravy. „Vážení obyvatelé Kartalávy! Slavnostně vás vítám na dnešní slavnosti popravy jedné z místních rodin, ve které se nachází zrádce! Seznamte se s odsouzenými!" Pak zazní první zvon. Začne předčítat jména členů mé rodiny. Prvně přečte mého dědečka Masamiho, následují můj nevlastní táta Hanzou, brácha Kenta, moje mamka Ami a nakonec můj mladší bráška Michi. Zazní druhý zvon. Už jsem téměř před branami vesnice. „Pane kate, připravte prvního! Ním je nejmladší člen rodiny." slyším z vesnice. Chtějí jako prvního popravit Michiho. Jak kruté! Tohle jim v žádném případě nesmí projít! Jedu po hlavní stezce v Kartalávě, již vidím na náměstí, jak kat drží malé děťátko nad hlavou a chystá se s ním po zaznění třetího zvonu mrsknout o zem. Oblíbená metoda Rina, jak popravovat mimina. To je další z důvodů, proč si ho nechci vzít. Už jen pár metrů před náměstím. Začne zvonit třetí zvon. Kat už se pomalu napřahává s dítětem v ruce. „Přestaňte!" zakřičím, když vběhnu na náměstí.