Kanon z Kartalávy

IV.

„Přestaňte!" zakřičím, když vběhnu na náměstí. Bohužel však pozdě. Kat hodil s Michim hlavou o zem. Dopad mu okamžitě rozdrtí lebku a zároveň zlomí vaz. Nestihla jsem to..

Všecky ty plány.. byly k ničemu. Můj bráška je teď mrtev. A všechno je to moje vina. „Jestlipak tohle není má budoucí žena Kanon!" zvolá Rin. Jak se po tom, co právě provedl, opovažuje? Koutkem svého oka spatřím, jak má mamka ze smrti svého syna pláče. Vidím, že Rin ze svého kapsáře vytahuje svatební prsten a zamilovaně na mne hledí. Pak mi položí stejnou otázku jako odpoledne: „Vezmeš si mne?" Jak jsem ale řekla, nedovedu milovat takového člověka naplněného žárlivostí a nenávistí. Proto ho odmítnu, což ho plně rozhněvá. Přikáže strážím, ať po mně spustí střelbu. Už je mi to jedno. Aspoň tam nahoře budeme všichni z mé rodiny společně. Odejdu z tohoto světa ve vzteku a v šíleném smutku. Strážníci po mne začnou střílet ze svých kuší šipky. Svými oči vidím, jak některé míří přímo na mne, a jak další letí přímo na tvora, na kterém právě sedím. V tomhle okamžiku se stane něco neuvěřitelného. Na krku tvora se objeví zelený orb, který jasně září. Záře se zformuje do štítu a všechny šipky promění v prach. Neuvěřitelné. Následně orb změní barvu na modrou, zářný štít se rozplyne a tvor začne řvát. Jeho řev rozbije vše, v čemž se nachází voda. Ta začne náhle levitovat ve vzduchu, jako by ji tvor ovládal. Všichni, včetně mě, jsou z toho zaskočení. Nikdo z nich totiž nikdy takového tvora neviděl. Všechna levitující voda se začne chovat jako divoká a všechny začne smáčet. Pak se z oblak ozve hrozivý dračí řev. 

Mračny proletí modrý drak, na kterém někdo sedí. To jsou Ryuunosuke a Valor. Všichni lidé na náměstí začnou panikařit. Ten srab Rin paniky využije a vypaří se do svého sídla. Když Valor použije svůj mrazící dech a zmrazí všechny občany krom mne, jelikož jsem chráněna štítem ze zelené záře, tak panika utichne. Následně Valorovi začnou zářit oči a mé zajaté příbuzné dostane z ledového sevření. Jdu je vysvobodit, zatímco se Ryuunosuke se svým drakem vydá na lov mého snoubence. Všichni jsou svázaní tlustým provazem ke sloupům složitým uzlem. Provaz rozseknu sekerou, kterou se kat chystal jednoho z nich popravit, a tím je dostanu z jejich uvěznění. Všichni až na dědu se okamžitě rozeběhnou k mrtvému tělu Michiho s nadějí, že mu lze ještě pomoci. Když se k němu ale dostanou blíže, naděje umírá. Michi zemřel hned po svém dopadu. Ani zázrak by teď nepomohl. Všichni jsou nad ztrátou velmi smutní. A já se jim ani nedivím. Také jsem přeci jen smutná. Ještě víc jsem ale smutnější z toho, že je to všechno má vina. Všechno. To, co se dnes stalo. Dědeček se začne zajímat o Valora. Jak se sem, do teplých krajin, frostbreeze dostal. Všem tedy povím pravdu. U toho pozorujeme, jak kolem sídla krouží furt dokola a občas dovnitř vyšle svůj ledový a ohromně mocný paprsek.

Když je zrovna nejdál od vchodu, ze dveří vyběhne Rin s pokladnicí. Uvnitř je jistě všechno jeho zlato. Hanzou a Kenta se ho snaží zadržet, ale jemu se je podaří přechytračit a doběhnout ke tvorovi, na kterém jsem do Kartalávy přijela. Nahodí na jeho hřbet truhlici a nasedne na něj. Pak si udělá jedno kolečko navíc po náměstí, při kterém mě unese. „Hahahahahahaha, já jsem bohatej, nemůžu umřít. A ty si mě vezmeš!" raduje se, když utíká. Moc toho nevidím, ale koutkem oka zahlédnu, jak nás Ryuunosuke na Valorovi pronásledují. „Zasraný drak." stěžuje si Rin a vezme to úzkými cestičkami, aby to měli složitější. I přes jeho na první pohled dobrý nápad se mu nepodaří je setřást. Po pár ostrých zatáčkách nás doženou. Právě jsou přímo nad námi. Na Rinovi vidím, jak začíná panikařit. Také se přitom ohromně potí. Všechen jeho pot stéká na mne. Jak nechutné. Už aby nás zastavili. Doběhneme na otevřený prostor, kde již není kam se schovat. „Zatraceně." říká naštvaně Rin. Valor se čím dál více snáší až je pár metrů nad námi. Natahuje svojí horní končetinu a chystá se uchytit Rina. Podaří se mu to. Chytne Rina a vyletí s ním výš. Pokladnice spadne na zem a vysype se z ní zlato. Já spadnu do úzké kádě s vodou. Není to moc hladké přistání, ale mohla jsem spadnout i do hoven. A ten tvor? Ten utíká dál do lesa. Bez nákladu. 

Když tak nad tím přemýšlím, můj dopad do kádě nebyl zas tak dobrý, jak jsem si před chvíli myslela. Jsem tu teď totiž uvězněná a nemůžu se dostat ven. Naštěstí však pro mne za pár momentů přiběhne Ryuunosuke, který z Valora seskočil. Vytáhne mne z kádi a omluví se mi, že se zdržel. Prý že narazili na hejno ptáků a Valor je musel sníst. Já mu řeknu, že to nevadí. Stejně by se nic nezměnilo. Pak se společně vrátíme zpět na náměstí, kde na nás čekají ustaraní naši. Byli tak moc ustaraní tím, že mě unesl můj bývalý snoubenec, že mi ani nešli pomoct. Ale to je jedno. Po krátkém okamžiku se na náměstí snese i Valor, usadí se na zem, nohou si přidržuje Rina a nechá roztát ostatní občany, co byli na náměstí. Pak opět s Rinem vyletí do vzduchu a začne si s ním hrát. Všichni strážní se z nějakého důvodu radují. Zeptám se jich, proč. „No víš.. Rin byl fakt magor, jsem rád, že už námi nebude manipulovat." odpoví mi jeden z nich. Podobné si o něm myslí i další početná část obyvatel. Ani jsem netušila, že ho nemá rádo tolik lidí. Rinův život končí tím, že si ho Valor nadhodí do vzduchu a on pak spadne do jeho tlamy, konečně.