Dcera Světů (Zrušeno)

kapitola osmá

Probralo mě ticho. Takové ticho, tě vám vleze do hlavy a otravuje vás, dokud jej nepřerušíte.

Byla jsem přivázaná k posteli. Nademnou se skláněl- Dr. Shmitz!

Usnula jsem na experimentech. Ale stejně jsem asi o nic nepřišla, vždyť je to pořád to samé.

,, Už mě vnímáš?" Zeptal se Dr. Shmitz. Nebyl to ale jeho hlas. To byl hlas.... Jak se ksakru jmenuje? Takovej ten velkej, občas zelenej... Barell, ne o tak nějak...

,, Jo, už vnímám." Přikývla jsem.

,, Takže, řekni nám všechno. A podle pravdy." Ozval se vedle mě hlas Natashy.

,, A co když vám to neřeknu?" Zeptala jsem se přidrzle.

,, Buď to z tebe vymlátím já, nebo se ti Wanda pohrabe v hlavě." Odpověděla s kamennou tváří.

,, Já jí do hlavy nepolezu!" Ozvala se odedveří Wanda.

Nat jen hodila naštvaný pohled ke dveřím, ale pak se dál věnovala mě.

,, Zaprvé, v hlavě se mi nikdo nebude hrabat. Zadruhé, zmlátit mě se ti nepovede. A zatřetí, řeknu vám to dobrovolně, protože proč to tajit, že?" Tekla jsem monotónně. Při mé poznámce že by se jí mě nepovedlo zmlátit, Nat přihmouřila oči jako šelma, která se chystá skočit na kořist.

,, Jsem jediná dcera Morderea, krále Celestialu. Matku neznám, vím jen, že se jmenovala Gabriella. Mám ještě malého bratra, Nigaverieta, ale ten je ještě nemluvně. Mám znamení Barie-ignäisis, čili znamení magie. Co dokáži se těžko vysvětluje, asi vám to potom ukážu. Otec je teďka na tažení proti nějakému světu, který stejně nejspíš neznáte, a na trůně je regent lord Kasperlus. Zhruba před dvěma týdny jsem se procházela v naší zahradě růží, když se objevil portál. Portálem jsem se objevila v Hydře, která mi brala krev a píchala do mě nějaké sajrajty. Potkala jsem tam Pietra,kterého nějakým způsobem Hydra oživila. Pak jste mě zachránili a zbytek znáte." Zakončila jsem svůj dlouhý monolog.

,, Proti jakému světu?" Zeptal se neurčitě Tony.

,, Proti Asgardu." V jejich tvářích byli nepopsatelné pocity. ,, Však já říkala že ho nebudete znát."

,, My ho známe. Dokonce odtamtud pochází jeden náš kamarád." Řekl potichu Tony.

,, A jeden nepřítel." Řekl naštvaně Clint.

,, Kdo?" Tohle zjištění mě překvapilo. Nečekala jsem, že vůbec budou vědět o dalších světech.

,, Thor a Loki." Řekli všichni na ráz.

Thor!!? Ten Thor!!!!? Aiedail, za co!!?

,, Tak já jen doufám, že ho tady nepotkám." Prozradila jsem jim své upřímné přání.

,, A teď, když dovolíte, tak bych se ráda vrátila na pokoj." Začala jsem se zvedat z lehátka.

,, To asi nepůjde." Začal mi bránit ten... Barell? Né, vážně, jak se jmenuje?

Nadzvedla jsem obočí a koukla na něj tím pohledem AKdoMiJakoPodleTebeZabráňíVždyťBychVásSkopalaDoKulickyAniByJsteSeNenadechly.

,, Prostě nemůžeš. Hele, já bych tě rád pustil, ale po testech a jejich výsledcích to prostě nejde. Nemůžeme..." Začal se obhajovat zelenáč.

,, Co zase? K testům zrovna dvakrát dobrý vstah nemám." Ušklíbla jsem se při vzpomínce na Hydru.

Pietro.

Před očima se mi zase začalo zatmívat. Točila se mi hlava, slyšela jsem jak na mě volá Benner. Alespoň že už si pamatuju to jeho jméno.

*--*--*--*--*

Stál na chodbě. Spolu s ním tam byli ještě dva ozbrojenci. Bylo ticho, ale on přesto něco slyšel. Byl to dívčí hlas.

Vždy říkala to samé. Jen jedno jediné slovo. Donedávna to ignoroval, ale pak jednou usnul, a spatřil něco. V životě to neviděl, nebo mu to tak alespoň připadalo. Místnost sladěnou do modra, jedna stěna byla bíle pruhovaná.

Stál tam před zrcadlem, ale neviděl v něm svůj odraz. Pokoj tam vypadal stejně, jen on tam chyběl. Zato tam byla dívka. Její světlé vlasy, vlastně úplně bílé, byly svázané do copánku.

V odraze se otevřeli dveře. V nich stála ještě jinačí dívka, zhruba v jeho věku. Měla hnědé vlasy s mírným nádechem červené.

Bělovlasá se nadechla, aby promluvila. Co však řekla už neslyšel, neboť ho probudil jeden ozbrojenec.