Dcera Světů (Zrušeno)

kapitola dvanáctá

Omlouvám se, že teď dlouho nic nevyšlo. Ale kvůli ďáblu jménem učitelka na češtinu jsem se celý týden učila básničky od Erbena. A nejhorší bylo, že jsem to pak musela zahrát jako divadlo. No co, nejsem tady od stěžování, ale od psaní. Tak si užijte další kapitolu.

Utřela jsem si spocené čelo. Ten mizera Tony mi zakázal ten kus podlahy jenom přimrazit, takže se tady půl dne patlám s nějakou šedivou břečkou a pláty kovu.

Teď jsem to měla konečně hotové. Ty bláho, takhle se asi cítí naši otroci. Docela je lituju.

Opřela jsem se o zeď. Začali mi padat oči, až jsem usnula.

Probudil mě klakson( myslím že se to jmenuje takhle) a já vylítla až na strop.  Ten idiot Tony stál na nezaschlem kusu betonu.

Napadla mě taková malá pomsta. Mírně jsem zmrazila beton, ve kterém se Tony v obleku bořil po kotníky.

,, Ruším tě při 'práci'?" Zeptal se posměšně Tony. Však on se smát přestane.

,, Vlastně jo. A opravuješ si to sám." Po stropě jsem přešla na druhou stranu místnosti a skočila před dveře. S úsměvem na rtech jsem šla do chlastací místnosti, jak jsem překřtila obývák s barem. Překvapil mě Clint přehrabující se v lednici, Wanda povídající si s Nat, Thor s pivem v ruce, Bruce něco si píšící do bloku... THOR!??!? 

Jakmile jsem ho spozorovala, začala jsem couvat spět do chodby. Jenže debil Tony.

Ten idiot Tony, na kterýho už začínám být alergická, to hovado nachcaný, zařval přez celý Stark Tower:
,, ARREO!!!! OKAMŽITĚ ZE MĚ SUNDEJ TEN BETON!!!" Potácel se chodbou, na nohách balvan ze mnou zmrazeného betonu.

Teď bych se nejraději teleportovala domů. Ze zadu se ke mě potácel Tony s baseballovou pálkou v ruce ( kde jí vzal se mě neptejte), ze předu stál Thor s kladivem napřaženým k hodu, Clint ještě stále naštvaný za prasklou tětivu s náhradním NABYTÝM lukem na levo, a Friday všude kolem.

Thor ke mě vyslal blesk. Sehnula jsem se a vytvořila jsem něco jako rampu z ledu. Fungovala jako hromosvod. Blesk trefil Tonyho oblek a ten vystřelil. Trefil Clintův luk, ten vystřelil na mě, já udělala bariéru, šíp po ní uklouzl a trefil se do kamery. Tadá!

Ok... Fanfáry až po tom co zdrhnu!
Vzala jsem nohy na ramena, protože moc jiných věcí s možná dobrým koncem pro mě nebylo. Nebo vlastně...

Změnila jsem směr úprku. Rampouchem jsem rozbila okno (já vím, Tony mě nepochválí) a vyskočila jsem z něj.

Vítr mi svištěl kolem uší a čechral mi mé původně bílé vlasy, které teď byli černé jako úhel. Bruce mi vysvětlil, že je to součástí adaptace mých buněk na tenhle svět.

20 metrů.

10 metrů.

5 metrů.

1 metr.

Vznášela jsem se nad zemí. Okolo mě byl chladný oblak plný sněhových vloček.

Když jsem se dotkla země, vypadala jsem jako Olaf z ledového království. Jen mi chyběla mrkev. ( Pokud vás to zajímá, tak jsem se na to koukala včera když jsem se nudila. Zrovna to dávali na tý 2d placce, oni tomu říkají MODERNÍ televize.)

,, Ráda sněhuláky stavíš..." Začala jsem si broukat melodii. Koukla jsem se nahoru, odkud na mě začali dopadat střepiny. Z díry kterou jsem při úprku spusobila vyletěl Thor.

,, Tak proč mě k sakru furt honíš..." Rozeběhla jsem se do parku. Ten praštěný bůh běžel za mnou.

,,... Já už utíkat nestíhám! Tak proč běhám!!? Proč nemůžu jenom stát?" Při mých posledních slovech jsem dostala nápad, který jsem ihned proměnila v realitu.

Z kaluže která mi překážela jsem udělala ledovou placku. Skočila jsem na ní a hned to jelo!

,, Snad dohoníš mě někdy..." Spomalila jsem, a malem jsem se nechala chytit.

,,... A nebo ne. Drž se ode mě dál!" Otočila jsem hlavu od funícího Thora. No, a pak už jsem viděla jen půl metru přede mnou větev a následně tmu.