Kapitola 3.

37 5 1
                                    

Honba.

Najednou viděl holčičku s dlouhými vlasy která stála před dveřmi, držela v ruce nůž a brečela. Pak hodila nůž po Peterovi, těsně podél jeho ucha. Jakmile se otočil na nůž a zpátky holčička byla těsně před jeho obličejem a smála se... Peter spadl na zem. A holčička byla pryč... V duchu si říkal ''Co to sakra?!'' Pomalu sešel dolů se schodů, a na zemi viděl další papírek ''Tak co líbí se ti to?!'' něco na něj kapalo ze zhora, byla to krev Micky, měla nůž přesně mezi oči. Jelikož Peter nemá rád krev tak omdlel. Probudil se na stole, byl svázaný za ruce a za nohy. Za nějakou chvilku za ním přišla holčička a smála se, měla v ruce pinzetu, vzala mu ruku a utrhla mu nehet, pak 2,3,4 a nakonec 5. Měl celou ruku od krve... Strašně řval, není ani divu. Pak zase omdlel, probudil se na svém křesle a ruku měl na myši. Před jeho pokojem stála holčička zase měl nůž v ruce. Ukázala na Petera nožem a zasmála se. Mrknutím oka byla pryč. Na zdi bylo napsáno ''Tak co už víš kdo jsem?!'' A pak si Peter uvědomil, byla to jeho holka když mu bylo 13, opustil jí v tu nejhorší chvíli. A pak zařval ''PROMIŇ KLÁRO! JÁ TĚ NECHTĚL RANIT!'' Holčička klidným hláskem řekla ''Klára? Kdo je Klára?'' Peter si už nevěděl rady. V odrazu okna viděl světla auta. Byly to jeho rodiče. Peter si řekl ''Tak a jsem v bezpečí''. Pak se ozval křik. Peter sletěl dolů a viděl rodiče s dírou v hlavně stačili vidat poslední hlásky, ''Petere proč?''.

HoldHouseKde žijí příběhy. Začni objevovat