Transformers: Nebudu tvou loutkou

Kapitola 1. Prach, kov a popel

,,Optimus Prime vstupuje do atmosféry Cybertronu," zazněl hlas starý jako Primus sám. Na kdysi krásnou planetu však dopadlo mnohem mladší těleso, než byl Cybertron.

Optimus Prime, vůdce odboje proti Megatronovi a Deceptikonům, se pomalu začal probírat ze stázového zámku. Poté, co v hlubokém vesmíru odpálil semeno, které mohlo přivést zkázu mnoha světům, Optimus bohužel ztratil příliš mnoho energie a dočasně se vypnul. Byl jenom zázrak, že přistál tam, kam si myslel, že už se v životě nevrátí.

Domů.

Lehce zasténal bolestí a pomalu rozpohyboval svoje ztuhlé, mechanické tělo. Všechny jeho systémy byly plně funkční. A nějaká energie se mu vrátila, když byl ve stázi. Jen chvíli trvalo, než si jeho optika přivykla vesmírné temnotě.

Ale přál si, aby se nikdy nepodíval.

Nešlo to.

Už jste někdy viděli mrtvou planetu? Jen zčernalá, toxická pustina bez jediné známky života. Pouze pár budov sem tam stálo. A i tak se z nich valil dým.

Optimus s hrůzou sledoval to, co zbylo z jeho domova.

Jen spálený kov a popel.

Poté si nabral popel do své dlaně a nechal ho, aby se sypal mezi jeho kovovými prsty.

Tisíce let, proměněných v prach.

,,Co se tady stalo?" pronesl do ticha. Doufal, že mu někdo odpoví.

Žádná odpověď ale nepřišla.

Když to tu opouštěl, aby hledal Prajiskru, planeta rozhodně nebyla v troskách.

Dokonce i Aloy, strážkyně Prajiskry, která Cybertron opustila jako poslední, aby je zachránila, nikdy nemluvila o hrůzném stavu jejich domova. Aloy, která teď byla pravděpodobně s jejich lidskými přáteli a ostatními Autoboty na Zemi. A Aloy, které slíbil, že se jednou vrátí.

Vzpomněl si na poslední slova, která jí řekl: ,,Já přeci neodcházím navěky. Ale když se koukneš na hvězdy, tak věř, že jedna z nich je má duše. Vrátím se. Slibuji."

Slibuji, pomyslel si.

Ale zničit semeno bylo daleko důležitější. Přineslo by to zkázu více planetám, ne jen Zemi. Mnoho životů by bylo zničeno, mnoho bytostí by bylo ztraceno. Navěky.

Věděl, že to chápe. A v jeho nepřítomnosti měla navíc povinnost velet.

Věřil jí.

Vzal si svůj meč a štít, které dopadly na povrch s ním.

Nevěděl, jak dlouho byl pryč. Dny, měsíce, možná roky. Upřímně doufal, že to jednoho dne zjistí. Ale napřed musí zjistit, co se stalo s jeho domovem. Někdo se mu bude muset zodpovídat.

,,Optime..."

Optimus sebou trhl. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl.

,,Je tu někdo?" zavolal Optimus do zničené krajiny.

Nikdo tu nebyl. Jen on sám.

,,Optime..."

Znovu. Něco, nebo spíš někdo ho volal.

Mohl to být jeho stvořitel? Bylo to spíš jako vábení včelí královny, aby uposlechl a následoval její hlas.

Ale proč?

Pokud ho někdo skutečně postavil a vdechl mu život, tak na co vlastně sloužila Prajiskra? Tahle otázka mu zůstávala záhadou. A na tuhle otázku mu bude muset odpovědět jeho stvořitel. Ta samá bytost na něj totiž vypsala vysokou odměnu. Ale chtěli ho mrtvého, nebo živého?

Co po něm vlastně chtěli?

Vzpomněl si na to, co mu řekl Lockdown. Tvrdil, že ukradl loď Iaconských rytířů, a udělal z ní vězení pro své zajatce, které by později vyměnil za nějakou cennou odměnu. Jenže ta loď byla považována za posvátnou. Nikdo nesměl dovnitř. Ani on sám.

Kdyby ho jeho přátelé včas neosvobodili, Lockdown by byl ještě naživu a on bůhví jak daleko odsud.

Nebo možná blíž než si myslel.

Jelikož mu nic jiného nezbývalo, rozhodl se následovat tajemný hlas.

Ať už to bude kamkoliv.